Manželství

Manželství je druh smlouvy mezi mužem a ženou, jejíž cílem je vytvořit rodinu.

Ačkoliv manželství existuje ve všech kulturách na celém světě, jeho formy se liší:

1. povinnost sňatku je z komparativního hlediska výjimečná, v křesťanství byla zavedena až po Tridentu. V římském právu měl sňatek patricijů formu confarreatio a sňatek plebejů formu coemptio. Velice častý však byl usus, což bylo manželství vzniklé neformálně a tato forma byla pravidlem i ve středověku.
2. rozlučitelnost / nerozlučitelnost; pravidlem je nerozlučitelnost. V islámu je snadná rozluka ze strany muže. Katholická církev považuje nový sňatek po rozvodu za polygamii následnou.
3. povinnost monogamie je pravidlem. Výjimkou jsou relativně bohaté společnosti, kde je přípustná polygynie (v islámu až 4 manželky, v klassickém mormonství neomezeně, v křesťanství faktické paralelní svazky, nepřesně konkubinát či svazek s milenkou), pro chudé společnosti je typická polyandrie.

V poslední době je v manželské smlouvě odstraňována povinná náležitost: rozdílnost pohlaví smluvních stran. Hovoří se pak o same-sex marriage. V českém prostředí se dává přednost umělému termínu registrované partnerství.

Manželská smlouva je jedna z mála smluv, která má povinně ústní formu. Kvůli totální právní ignoranci ministerstva spravedlnosti a lenosti či neschopnosti Legislativní rady vlády byl čl. VI bodem 23 novely notářského řádu č. č. 7/2009 Sb. zaveden nový § 35c notářského řádu, který ustanovil Centrální evidenci manželských smluv, ačkoliv se těmito "manželskými" smlouvami myslí svatební (předmanželské) smlouvy.

Manželství nevzniká souloží, ale souhlasem: "non enim coitus matrimonium facit, sed maritalis affectio"[2] (D 24, 1, 32, 13 Ulpianus) a "Nuptias non concubitus, sed consensus facit."[3] (D 50, 17, 30 Ulpianus)

Prameny a literatura

• Jakub Kříž: Americké smluvní manželství. In Právní rozhledy 23/2008, pp. 858–862; název je nevhodným překladem termínu covenant marriage, tedy slavnostní manželství či manželství pod pečetí.[4]