Věcné právo

Věcné právo je oprávnění, jehož předmětem je věc

Druhy

1. věcná práva k věci vlastní (lat. iura in re sua)
   1. vlastnictví
   2. držba
   3. majitelství
2. věcná práva k věci cizí (lat. iura in re aliena)
   1. zástava
   2. služebnost
   3. věcné břemeno (něm. Reallast; sächliche Last je nepoužívaný neologism) – § 372 OZ 1937,[1] (důvodová zpráva[2]) § 1239 odst. 1 NOZ
   4. zadržovací právo (lat. retentio)
   5. předkupní právo jako věcné právo je specifikem českého postkommunistického práva.
   6. nájemní právo jako věcné právo je specifikem českého postkommunistického práva.