Diskuse:Právo na ochranu osobnosti

Dobrý den, zdravím Vás kolegové po delší době na Iuridictu a smím-li chtěl bych se Vás zeptat, do jaké užší právní kategorie spadá právo na ochranu osobnosti, zabývající se nahrávkami. Má nikoli příliš široká erudice v právu mi napovídá, že bez souhlasu nahrávaného je v podstatě nahrávka člověka páchajícího nějaký delkt v podstatě nepoužitelná jako důkaz u soudu.

V případě, že se např. telefonicky domlouvám s operátorkou T-Mobilu a jsem z její strany na začátku upozorněn, že hovor budde nahráván, pak je již situace jiná, neboť se uvažuje implicitní souhlas, pokračuju-li v hovoru, stejně tak pohybuju-li se v oblasti, kde je na každém rohu upozornění že oblast je střežena bezpečnostní kamerou - nahrávka by měla být použitelná jako důkaz. Je-li, ale například žena - oběť domácího násilí, přesvědčena, že až manžel dojde z hospody domů v náladě, že jí znovu zbije a v této předtuše nastraží kameru, která scénu trestného jednání zachytí, taková nahrávka by (bohužel - z mého laického pohledu - bohužel), byla nepoužitelná jako důkaz.

Vedle toho, byly tu nahrávky od např. pána Michálka, který nahrál neuvěřitelné věci např. z úst Knetiga a následně ministra Drobila. Mám pocit, že v tomto případě (nebo to byl jiný případ?) nějaký soud vyšší instance precedenčně rozhodl, že Veřejný zájem v určitých případech může přebít zájem na ochranu soukromí a pak nahrávka může být vzána v potaz.

Chtěl bych se zeptat, poněvadž tu zcela jistě něco motám, jakou úpravou jsou chráněna osobnostní práva na soukromí, která mají chránit před neodsouhlaseným nahráváním? Resp. použitelností těchto nahrávek jako důkazního materiálu? Případně, nevíte-li což o případu, ve kterém soud rozhodl o možné přednosti veřejného zájmu nad takovouto ochranou soukromí? Máte-li, již na to nějaký článek napsán, pak jako právní laik jsem neschopen se k němu donavigovat.

S pozdravem --Reo On 29. 11. 2012, 19:34 (CET)