Norma
Norma je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti. V původním latinském významu slovo znamenalo „pravítko, měřítko, pravidlo“. Normy jsou psané i nepsané a mají různou míru závaznosti a různý rozsah platnosti.
V lineární algebře je jako norma označována funkce, přiřazující vektorům nebo maticím reálná čísla a splňující určitá kritéria nerovností.
Normalita je stav osoby, jedince, věci, situace nebo jiného jevu, v němž tento jev odpovídá té normě, z jejíhož hlediska je normalita posuzována.
Normalizace je slovo s několika významy:
- stanovení norem (například Český normalizační institut vytváří české státní normy)
- uplatňování norem, aktivní přizpůsobování osoby, věci nebo situace nějaké normě (například politická normalizace v Československu v 70. letech 20. století)
- spontánní změna stavu k požadavkům nějaké normy (např. stav vody v řece nebo stav nemocného se normalizuje)
- snaha o začlenění nějaké věci, stavu nebo jevu do normy (např. snaha o normalizaci homosexuality)
- v matematice je to algoritmus, kterým je ve vektorovém prostoru převedena množina obecných vektorů, generujících nějaký podprostor, na množinu jednotkových navzájem kolmých vektorů, generujících týž podprostor (platí i pro matice).
Definice normy
Normy jsou definovány jako:
- směrnice, pravidlo, jehož zachování je závazné, např. mravní, právní, technické;
- norma technická přesně stanovuje požadované vlastnosti, provedení, tvar nebo uspořádání opakujících se předmětů nebo způsobů a postupů práce, popř. vymezuje všeobecně užívané technické pojmy. Hlavní úkoly normy jsou
- zjednodušování a snižování rozmanitosti výrobků a činností;
- dorozumívací funkce mezi výrobcem a zákazníkem a mezi výrobci v národním i mezinárodním měřítku;
- zavádění symbolů a kódů ke zjednodušení obchodního styku a překonání potíží způsobených rozdílností jazyků;
- zlepšení hospodárnosti;
- zlepšení bezpečnosti a ekologie;
- ochrana spotřebitele.
Existují normy státní (ČSN), evropské, mezinárodní, předmětové, jakostní a jiné. Zkráceně je technická norma technický předpis, který stanoví technické náležitosti, popř. technická řešení u opakovaných úkonů a dějů.
Druhy norem
V soustavě technických norem existuje hierarchický soubor technicko – právních předpisů:
- ISO – mezinárodní normy, které shrnují zkušební metody, značení a terminologii.
- EN – evropské normy, které shrnují zkušební metody, značení, terminologii a bezpečnost výrobků.
- ČSN – resp. všeobecně národní normy, jako např. DIN, ASA, GOST, které shrnují široký okruh problematik Tyto normy jsou postupně harmonizovány s normami vyšších stupňů
- ON – oborové normy. Tyto normy byly k 31. 12. 1993 zrušeny a částečně převedeny na normy podnikové (PN)
- PN – podnikové normy, kterými je řešena problematika jednotlivých výrobků nebo jejich skupin.
- technická norma (oficiální předpis)
- Normy Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO, International Organization for Standardization)
- Normy ANSI (American National Standards Institute)
- Normy DIN (Německo)
- Technické standardy, standardy činností, kvality atd.
- Televizní norma
- W3C
- Pravopisná norma
- Pravidla českého pravopisu
- Výkonová norma (pracovní norma)
- Morální norma
- Právní norma
Jeho autorem je ŠJů.