Mediace
Mediace (z lat. mediare = být uprostřed; laiky někdy zaměňováno s meditací) je způsob řešení sporů, který se uplatňuje v právu i mimo ně.
Základem mediace je, že mezi znesvářené strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se jim stává prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek. Podmínkou je, že mediátor musí být nestranný, nemůže jím být osoba spojená s jednou ze stran sporu, neboť pak by mediátor nespravedlivě ovlivňoval druhou stranu a mohl by ji např. přimět akceptovat jako kompromis řešení, jež by pro ni bylo nevýhodné. Výsledek takové nelegitimní mediace zakládá nárok na náhradu škody.
České právo svěřuje roli mediátorů v civilních sporech soudům. Každý má právo obrátit se na soud se žádostí o zprostředkování smíru ve zvláštním smírčím řízení (tzv. prétorský smír). Této možnosti je však vzhledem k přetrvávající pomalosti soudů využíváno jen výjimečně, neboť se jí oddaluje dosažení pravomocného rozsudku. Významným faktorem je i to, že se za smírčí řízení vybírá soudní poplatek až do výše 20.000,- Kč.
O dosažení smíru mezi stranami v civilních věcech se má soud pokusit i v řízení o běžné žalobě. Podaří-li se dosažení takového smíru (tzv. soudní smír), má účinky pravomocného rozsudku a lze na jeho základě např. nařídit výkon rozhodnutí.
V zemích s dobře fungující justicí, např. v USA, ve Francii nebo v Německu, je naopak mediace, soudní i mimosoudní, pro svou rychlost a ve srovnání s litigací mnohem nižší náklady, častým a vyhledávaným způsobem řešení sporů jak obchodní, tak běžné civilní povahy.
Mediace má v omezené míře místo i v trestním řízení. V České republice působí Probační a mediační služba, mezi jejíž úkoly patří být prostředníkem mezi pachateli trestných činů a jejich oběťmi (poškozenými).
