Věcné právo
Věcné právo je oprávnění, jehož předmětem je věc
Druhy
- věcná práva k věci vlastní (lat. iura in re sua)
- věcná práva k věci cizí (lat. iura in re aliena)
- zástava
- služebnost
- věcné břemeno (něm. Reallast; sächliche Last je nepoužívaný neologism) – § 372 OZ 1937,[1] (důvodová zpráva[2]) § 1239 odst. 1 NOZ
- zadržovací právo (lat. retentio)
- předkupní právo jako věcné právo je specifikem českého postkommunistického práva.
- nájemní právo jako věcné právo je specifikem českého postkommunistického práva.