Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v platnost) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla účinnost 3. září 1953.)
(s českou výhradou je to složitější; nějaké podrobnosti k protokolům)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod''' (zkráceně '''Evropská úmluva o lidských právech'''; Úmluva, EÚLP, ECHR) je jednou z nejdůležitějších [[Mezinárodní smlouva|úmluv]], jimiž je [[Česká republika]] vázána. Signatářské [[stát]]y se v ní zavazují, že budou svým občanům garantovat standardní západoevropskou úroveň ochrany [[lidská práva|lidských práv]].
+
'''Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod''' (zkráceně '''Evropská úmluva o lidských právech'''; Úmluva, EÚLP, angl. ECHR – totožnou zkratku však má i soud jí založený) je jednou z nejdůležitějších [[Mezinárodní smlouva|úmluv]], jimiž je [[Česká republika]] vázána. Signatářské [[stát]]y se v ní zavazují garantovat svým občanům standardní západoevropskou úroveň ochrany [[lidská práva|lidských práv]].
  
 
== Historie ==
 
== Historie ==
Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v [[platnost]]) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla [[účinnost]] 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet [[vysoká smluvní strana|vysokých smluvních stran]] rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. [[ČSFR|Česká a Slovenská Federativní republika]] podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně [[ratifikace|ratifikována]] byla 18. března 1992.
+
Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v [[platnost]]) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla [[účinnost]] 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet [[vysoká smluvní strana|vysokých smluvních stran]] rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. [[ČSFR|Česká a Slovenská Federativní republika]] podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně [[ratifikace|ratifikovala]] 18. března 1992; byla vyhlášena sdělením FMZV č. 206
 +
9/1992 Sb.
  
Ne všechny signatářské státy však akceptovaly Úmluvu bez výhrad: např. [[Česká republika]] si vyhrazuje možnost trestat [[voják]]y v činné službě [[trest]]em [[vězení]], při jehož ukládání nemusí být dodrženy podmínky čl. 5 a 6 Úmluvy (tj. možnost ukládat tento trest bez rozhodnutí [[soud]]u a bez procesních záruk pro potrestané).[http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeDeclarations.asp?NT=005&CM=7&DF=8/31/2007&CL=ENG&VL=1]
+
Řada signatářských států však akceptovala Úmluvu s výhradami:<ref> http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeDeclarations.asp?NT=005&CM=7&DF=8/31/2007&CL=ENG&VL=1</ref> např. [[ČSFR]] a následně i [[Česká republika]] si z čl. 5 a 6 Úmluvy, že [[trest]]y lze ukládat pouze rozhodnutím [[soud]]u a s procesními zárukami pro potrestané, vyhradila možnost udílet [[voják]]ům v činné službě [[kázeň]]ský trest [[vězení]], eventuálně zákazu vycházek, do 21 dnů podle § 17 zákona 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků.<ref>http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1959-76</ref> (Ve skutečnosti mezitím již zákon 226/1992<ref>http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-226</ref> vězení omezil na max. 14 dní jen u mužstva vyjma žen. Celý zákon byl zrušen zákonem o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb., ustanovení však přešla do § 29 zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze č. 220/1999 Sb.<ref> http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-220</ref>)
  
Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 [[opční protokol|dodatkových (opčních) protokolů]], které [[katalog]] [[základní práva|základních práv]] podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol, který zakazuje jakoukoli formu [[diskriminace]]. [[Česká republika]] však tento protokol dosud [[ratifikace|neratifikovala]].
+
Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 [[opční protokol|dodatkových (opčních) protokolů]], které [[katalog]] [[základní práva|základních práv]] podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol , který zakazuje jakoukoli formu [[diskriminace]]. Ten však řada významných zemí ani nepodepsala a [[ratifikace|neratifikovalao]] jej pouze 18 zemí, [[Česká republika]] nikoli.<ref> http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=177&CM=7&DF=24/05/2012&CL=ENG</ref>
  
 
== Rozsah chráněných základních práv ==
 
== Rozsah chráněných základních práv ==
V porovnání s [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] (Listina) poskytuje Úmluva ochranu užšímu rozsahu [[základní práva|základních práv]], protože chrání jen občanská a politická práva. Existuje však několik důležitých výjimek, kdy Listina chrání základní práva v menším rozsahu než Úmluva:
+
V porovnání s českou [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] poskytuje Úmluva ochranu užšímu rozsahu [[základní práva|základních práv]], protože chrání jen občanská a politická práva. Existuje však několik důležitých výjimek, kdy Listina chrání základní práva v menším rozsahu než Úmluva:
 +
 
 
# Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci [[soud]]em bez [[průtahy|průtahů]], Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána.
 
# Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci [[soud]]em bez [[průtahy|průtahů]], Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána.
# Listina výslovně umožňuje výkon [[trest]]u [[obecně prospěšné práce|obecně prospěšných prací]] i bez souhlasu [[obviněný|odsouzeného]], zatímco Úmluva takový trest zapovídá.
+
# Listina výslovně umožňuje výkon [[obecně prospěšné práce|obecně prospěšných prací]] i bez souhlasu [[obviněný|odsouzeného]], zatímco Úmluva takový [[trest]] zapovídá.
  
 
Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky:
 
Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky:
Řádka 39: Řádka 41:
  
 
== Ochrana základních práv ==
 
== Ochrana základních práv ==
Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s '''individuálními stížnostmi''' &ndash; [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku.
+
Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s '''individuálními stížnostmi''' [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku.
 +
 
 +
==Reference ==
 +
<references />
  
 
== {{Externí odkazy}} ==
 
== {{Externí odkazy}} ==
* [http://conventions.coe.int/treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=005&CL=ENG Stránka Rady Evropy věnovaná Úmluvě] (v angličtině)
+
* [http://conventions.coe.int/treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=005&CL=ENG Stránka Rady Evropy věnovaná Úmluvě] (v angličtině nebo dalších hlavních jazycích EU)
* [http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CzechTchèque.pdf Text Úmluvy v českém jazyce na stránkách Evropského soudu pro lidská práva] (PDF); obsahuje známou chybu v čl. 6, kdy je [[tribunál]] překládán jako [[soud]].
+
* http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Basic+Texts/The+Convention+and+additional+protocols/The+European+Convention+on+Human+Rights/ Úmluva na webu ESLP, včetně podrobností o protokolech; anglicky a francouzsky
 +
* [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-209 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících] vč. českého překladu Úmluvy (před nevýznamnou úpravou protokolem č. 9)
 +
* http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html – aktuální úplné znění
 +
* [http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CzechTchèque.pdf Text Úmluvy v českém jazyce] (PDF) na stránkách Evropského soudu pro lidská práva; obsahuje známou chybu v čl. 6, kde je [[tribunál]] překládán jako [[soud]].
  
 
[[Kategorie:Lidská práva]]
 
[[Kategorie:Lidská práva]]

Verse z 24. 5. 2012, 19:58

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (zkráceně Evropská úmluva o lidských právech; Úmluva, EÚLP, angl. ECHR – totožnou zkratku však má i soud jí založený) je jednou z nejdůležitějších úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Signatářské státy se v ní zavazují garantovat svým občanům standardní západoevropskou úroveň ochrany lidských práv.

Historie

Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v platnost) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla účinnost 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet vysokých smluvních stran rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. Česká a Slovenská Federativní republika podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně ratifikovala 18. března 1992; byla vyhlášena sdělením FMZV č. 206 9/1992 Sb.

Řada signatářských států však akceptovala Úmluvu s výhradami:[1] např. ČSFR a následně i Česká republika si z čl. 5 a 6 Úmluvy, že tresty lze ukládat pouze rozhodnutím soudu a s procesními zárukami pro potrestané, vyhradila možnost udílet vojákům v činné službě kázeňský trest vězení, eventuálně zákazu vycházek, do 21 dnů podle § 17 zákona 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků.[2] (Ve skutečnosti mezitím již zákon 226/1992[3] vězení omezil na max. 14 dní jen u mužstva vyjma žen. Celý zákon byl zrušen zákonem o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb., ustanovení však přešla do § 29 zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze č. 220/1999 Sb.[4])

Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 dodatkových (opčních) protokolů, které katalog základních práv podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol , který zakazuje jakoukoli formu diskriminace. Ten však řada významných zemí ani nepodepsala a neratifikovalao jej pouze 18 zemí, Česká republika nikoli.[5]

Rozsah chráněných základních práv

V porovnání s českou Listinou základních práv a svobod poskytuje Úmluva ochranu užšímu rozsahu základních práv, protože chrání jen občanská a politická práva. Existuje však několik důležitých výjimek, kdy Listina chrání základní práva v menším rozsahu než Úmluva:

  1. Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci soudem bez průtahů, Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána.
  2. Listina výslovně umožňuje výkon obecně prospěšných prací i bez souhlasu odsouzeného, zatímco Úmluva takový trest zapovídá.

Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky:

  • právo na život (čl. 2)
  • zákaz mučení (čl. 3)
  • zákaz otroctví a otrocké práce (čl. 4)
  • právo na osobní svobodu a bezpečnost (čl. 5)
  • právo na spravedlivý proces (fair trial) (čl. 6)
  • zásada nullum crimen sine lege (čl. 7)
  • právo na ochranu soukromí (čl. 8)
  • svoboda smýšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 9)
  • svoboda projevu (čl. 10)
  • svoboda shromažďování a sdružování (čl. 11)
  • právo uzavřít manželství (čl. 12)
  • právo na účinné vnitrostátní prostředky ochrany základních práv (čl. 13)
  • zákaz diskriminace (čl. 14 a Dvanáctý dodatkový protokol, k němuž však dosud některé státy, včetně ČR, nepřistoupily)
  • ochrana soukromého vlastnictví (První dodatkový protokol)
  • zákaz uvěznění pro nemožnost dostát smluvním závazkům (čl. 1 Čtvrtého dodatkového protokolu)
  • právo opustit svou zemi a vrátit se zpět (čl. 2 Čtvrtého dodatkového protokolu)
  • zákaz vyhoštění vlastního občana (čl. 3 Čtvrtého dodatkového protokolu)
  • zákaz kolektivního vyhoštění cizinců (čl. 4 Čtvrtého dodatkového protokolu)
  • zákaz trestu smrti s výjimkou války a výjimečného stavu, resp. jeho úplný zákaz (Šestý, resp. Třináctý dodatkový protokol, dosud ratifikovaný jen některými státy)
  • právo obviněného na odvolání v trestním řízení (čl. 2 Sedmého dodatkového protokolu)
  • právo na odškodnění za nespravedlivé odsouzení (čl. 3 Sedmého dodatkového protokolu)
  • zásada ne bis in idem (čl. 4 Sedmého dodatkového protokolu)
  • rovnost mezi manželi (čl. 5 Sedmého dodatkového protokolu)

Ochrana základních práv

Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s individuálními stížnostmiEvropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Reference

  1. http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeDeclarations.asp?NT=005&CM=7&DF=8/31/2007&CL=ENG&VL=1
  2. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1959-76
  3. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-226
  4. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-220
  5. http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=177&CM=7&DF=24/05/2012&CL=ENG

Další odkazy