Úmysl: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Základní text)
 
d (Formulace)
Řádka 9: Řádka 9:
 
Úmysl má místo jak v [[trestní právo|trestním právu]], kde je podmínkou trestnosti velké části skutkových podstat [[trestný čin|trestných činů]] a řady skutkových podstat [[přestupek|přestupkových]], tak v [[právo|právu soukromém]]: např. v případě úmyslného [[zavinění]] [[škoda|škody]] se uplatňuje delší promlčecí doba než v případě pouhé [[nedbalost]]i. Platný [[občanský zákoník]] však pojem úmyslu nedefinuje, proto se při posuzování, zda určité jednání bylo úmyslné, použije buď výklad [[doktrína|doktrinární]], nebo [[analogie|analogicky]] a nesystémově [[trestní zákon]].
 
Úmysl má místo jak v [[trestní právo|trestním právu]], kde je podmínkou trestnosti velké části skutkových podstat [[trestný čin|trestných činů]] a řady skutkových podstat [[přestupek|přestupkových]], tak v [[právo|právu soukromém]]: např. v případě úmyslného [[zavinění]] [[škoda|škody]] se uplatňuje delší promlčecí doba než v případě pouhé [[nedbalost]]i. Platný [[občanský zákoník]] však pojem úmyslu nedefinuje, proto se při posuzování, zda určité jednání bylo úmyslné, použije buď výklad [[doktrína|doktrinární]], nebo [[analogie|analogicky]] a nesystémově [[trestní zákon]].
  
Nutnost prokazovat úmysl pachatele trestného činu je mnohými považováno za jednu z hlavích brzd účinnosti trestněprávního postihu hospodářské kriminality (tzv. [[tunelování]]) po r. [[:cs:1989|1989]]. Např. pokud management [[obchodní společnost|společnost]]i převedl hodnotnou část jejích aktiv na vlastní, nově založenou [[obchodní společnost]], a pasiva a nepoužitelný majetek ponechal ve společnosti původní, kterou tím poslal do [[konkurs]]u, vyžaduje formalistický výklad úmyslu prokázat, že takto jednající manažeři věděli, jaký následek bude mít jejich jednání pro [[vlastník]]y a [[věřitel]]e původní (vytunelované) společnosti; o tom, že jednali s plným vědomím toho, co jejich jednání těmto poškozeným přivodí (a tedy v nepřímém úmyslu), nemůže být přitom rozumných pochyb.
+
Nutnost prokazovat úmysl pachatele trestného činu je mnohými považováno za jednu z hlavích brzd účinnosti trestněprávního postihu hospodářské kriminality (tzv. [[tunelování]]) po r. [[:cs:1989|1989]]. Např. pokud management [[obchodní společnost]]i převedl hodnotnou část jejích aktiv na vlastní, nově založenou společnost, a pasiva a nepoužitelný majetek ponechal ve společnosti původní, kterou tím poslal do [[konkurs]]u, vyžaduje formalistický výklad úmyslu prokázat, že takto jednající manažeři věděli, jaký následek bude mít jejich jednání pro [[vlastník]]y a [[věřitel]]e původní (vytunelované) společnosti; o tom, že jednali s plným vědomím toho, co jejich jednání těmto poškozeným přivodí (a tedy v nepřímém úmyslu), nemůže být přitom rozumných pochyb.
  
 
{{Viztéž}}
 
{{Viztéž}}

Verse z 7. 10. 2005, 07:41

Úmyslem se v právu rozumí vztah mezi stavem vůle fysické osoby a následkem jejího jednání. Úmyslné jednání je vždy jednáním zaviněným.

Úmyslné jednání je takové, kterým osoba:

  1. o dosažení následku usilovala a svým jednáním k němu směřovala - pak jde o přímý úmysl (dolus directus)
  2. věděla, že k následku může dojít, a byla s tím srozuměna, zaujala k jeho vzniku vztah lhostejnosti - v tom případě se hovoří o nepřímém nebo evenuálním úmyslu (dolus indirectus, dolus eventualis)

Protože vůli fysické osoby nelze přímo zkoumat, na její stav může právo nejvýš usuzovat z dalších okolností, např. pokud někdo prokazatelně učiní určitá opatření směřující k tomu, aby následku zabránil, pak - pokud nešlo o předstírané jednání - je úmysl vyloučen, naopak pokud se ke svému činu prokazatelně připravoval, lze usuzovat, že se jej dopustil úmyslně.

Úmysl má místo jak v trestním právu, kde je podmínkou trestnosti velké části skutkových podstat trestných činů a řady skutkových podstat přestupkových, tak v právu soukromém: např. v případě úmyslného zavinění škody se uplatňuje delší promlčecí doba než v případě pouhé nedbalosti. Platný občanský zákoník však pojem úmyslu nedefinuje, proto se při posuzování, zda určité jednání bylo úmyslné, použije buď výklad doktrinární, nebo analogicky a nesystémově trestní zákon.

Nutnost prokazovat úmysl pachatele trestného činu je mnohými považováno za jednu z hlavích brzd účinnosti trestněprávního postihu hospodářské kriminality (tzv. tunelování) po r. 1989. Např. pokud management obchodní společnosti převedl hodnotnou část jejích aktiv na vlastní, nově založenou společnost, a pasiva a nepoužitelný majetek ponechal ve společnosti původní, kterou tím poslal do konkursu, vyžaduje formalistický výklad úmyslu prokázat, že takto jednající manažeři věděli, jaký následek bude mít jejich jednání pro vlastníky a věřitele původní (vytunelované) společnosti; o tom, že jednali s plným vědomím toho, co jejich jednání těmto poškozeným přivodí (a tedy v nepřímém úmyslu), nemůže být přitom rozumných pochyb.

Šablona:Viztéž