Ústava

Přejít na: navigace, hledání

Ústava (lat. constitutio, angl. a fr. constitution, něm. Verfassung, Grundgesetz) je v materiálním smyslu soubor norem, které rozdělují státní moc a stanovují pravomoci nositelů státní moci. Ve formálním smyslu se jedná o základní zákon státu, který stanoví náležitosti státního zřízení a upravuje postavení občanů vůči státu.

Některé Ústavy (nikoli však česká) obsahují i katalog základních práv; v jiných je tato úprava provedena zvláštním právním předpisem, např. Listinou základních práv a svobod. Ústava bývá až na výjimky (Velká Británie) psaná a většinou i rigidní, tzn. jsou stanovena poměrně přísná pravidla, za nichž lze Ústavu změnit. Některá její ustanovení bývají absolutně rigidní, tzn. nezměnitelná, jiná jsou rigidní relativně, takže procedura jejich změny je přísnější než v případě prostých zákonů, změna však není vyloučena.

Některé státy ústavu ve formálním smyslu nemají, např. Spolková republika Německo nebo Stát Israel.

Součástí moderních ústav bývá preambule.

Druhy ústav

  • právní - žádoucí cílový model rozložení mocí ve státě je upraven základním zákonem
  • faktická - reálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě
  • v materiálním smyslu - všechna právní pravidla, která upravují ústavní materii
  • ve formálním smyslu - právní dokument, který řeší otázku ústavní materie
  • v ideálním smyslu - právní akt, zajišťuje určitá práva
  • rigidní - k její změně je potřeba komplikovanější postup než ke změně obyčejných zákonů
  • flexibilní - stejný postup jako ke změně zákonů
  • psaná
  • nepsaná
  • reálná - znění ústavy se shoduje se skutečným stavem věcí
  • fiktivní - znění ústavy se neshoduje se skutečným stavem věcí
  • původní - ústava, která vznikla bez inspirace jiným ústavním textem
  • přenesená - některé její prvky přenešeny z již existující ústavy
  • revoluční - ústavy vzniklé během revoluce
  • dohodnutá - výsledkem jednání
  • oktrojovaná - darována autoritou (panovníkem)

Příjímání ústavy

Ústava je přijímána v ústavodárné proceduře.

Ústava Spojeného království

Spojené království formální ústavu nemá. Za charty (části) ústavy se považují (William BlackstoneCommentaries on the Laws of England, 1765–1769):

  1. Magna charta (1215)
  2. Prosba o práva (1628)
  3. Habeas corpus (1679)
  4. Listina práv (1689)
  5. Zákon o nástupnictví (1701)

Ústavy platné na území České republiky

  1. vladislavské zřízení zemské z roku 1500
  2. obnovené zřízení zemské z roku 1627
  3. dubnová ústava z roku 1848
  4. březnová ústava z roku 1849
  5. únorová ústava z roku 1861
  6. prosincová ústava z roku 1867
  7. prozatímní ústava z roku 1918
  8. ústava z roku 1920
  9. ústava 9. května z roku 1948
  10. "socialistická" ústava z roku 1960
  11. ústava ČR z 16. prosince 1992

Novely české ústavy

  1. č. 347/1997 Sb. – zbytečná novela kvůli VÚSC.
  2. č. 300/2000 Sb. – vysílání vojsk.
  3. č. 448/2001 Sb. – novela ČNB: místo péče o stabilitu měny nyní ČNB pečuje o cenovou stabilitu.
  4. č. 395/2001 Sb. – změna dualistického systému mezinárodního práva na monistický.
  5. č. 515/2002 Sb. – zbytečná novela kvůli referendu o EU. Ústava byla zaneřáděna jednorázovými právními normami, nyní již konsumovanými.

Další odkazy