Řád: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Formulace)
(transkluse)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Řád''' má v právu několik významů:
+
{{:procesní předpis}}
 
+
{{:jednací řád}}
* [[procesní předpis]]
+
{{:ústavní řád}}
* [[jednací řád]]
+
{{:právní řád}}
* [[ústavní řád|ústavní řád (pořádek)]]
+
{{:řád (vyznamenání)}}
* [[právní řád]]
+
{{:církevní řád}}
* [[řád (vyznamenání)|řád (druh vyznamenání)]]
 
* [[církevní řád]]
 
 
 
{{Rozcestník}}
 

Verse z 20. 10. 2006, 19:09

Řád (angl. rules of procedure, fr. règles de procédure, něm. Prozeßordnung) se v právu nazývá zákon, který kompexně upravuje procesní právo určitého odvětví. Obecnější název takového zákona je procesní předpis.

V českém právu se používají tyto řády:

Ne všechny procesní předpisy jsou v českém právním řádu pojmenovány jako "řád". Nejdůležitějšími výjimkami jsou:

Poštovní řád, který je dnes obsahem zákona o poštovních službách a jeho prováděcí vyhlášky, nelze za procesní předpis považovat, neboť poštovní služby, ač mají významné veřejnoprávní aspekty, jsou dnes považovány za součást soukromého práva. Totéž platí o telekomunikačním řádu (zákon o telekomunikacích).

Vizte též

Ústavní řád (něm. Verfassungsordnung), nazývaný promiscue též ústavním pořádkem nebo ústavou (s malým počátečním písmenem), je subsystém práva tvořený nejdůležitějšími právními předpisy určitého právního řádu.

Termín

Proč tvůrci Ústavy zvolili neobvyklý a formálně nesprávný termín ústavní pořádek, je otázka pro historiky, případně pro pamětníky přípravy Ústavy. Jednou možností je, že se chtěli vyhnout nežádoucí analogii s "řádem ústavu", eventuálně že jde o slovakismus (ústavný poriadok). V literatuře je běžně přijímána these, že je na místě uplatnit opravný výklad a termín ústavní pořádek vykládat jako ústavní řád.

Mezinárodní právo veřejné používá pojem ústavní řád v článku 60 úmluvy o mezinárodním civilním letectví, vyhlášené pod č. 147/1947 Sb.; angl.: constitutional procedure, fr. régime constitutionnel, šp. sistema constitucional. Dále v článku 55 odst. 2 TEU (CELEX: 12010M055 nebo 12007L061); angl. constitutional order, fr. ordre constitutionnel, šp. ordenamiento constitucional, něm. Verfassungsordnung, sl. ústavný poriadok.

Seznam součástí ústavního pořádku České republiky

Podle čl. 112 odst. 1 Ústavy "Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992."

o státních hranicích
  1. ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem
  2. ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem
  3. ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou
  4. ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky
  5. ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
  6. ústavní zákon ČNR č. 121/1981 Sb. z 17. 12. 1981, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
  7. ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou
  8. ústavní zákon ČNR č. 43/1988 Sb. z 12. 4. 1988, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
  9. ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
  10. ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou republikou
  11. ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
  12. ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo
ostatní ústavní zákony
  1. ústavní zákon ČNR č. 4/1993 Sb. z 15. 12. 1992, o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
  2. ústavní zákon ČNR č. 29/1993 Sb. z 22. 12. 1992, o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
  3. ústavní zákon č. 347/1997 Sb. z 3. 12. 1997, o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky
  4. ústavní zákon č. 69/1998 Sb. z 19. 3. 1998, o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny
  5. ústavní zákon č. 110/1998 Sb. z 22. 4. 1998, o bezpečnosti České republiky
  6. ústavní zákon č. 515/2002 Sb. z 14. 11. 2002, o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
novely[fn 1]
  1. ústavní zákon č. 162/1998 Sb. z 12. 6. 1998, kterým se mění Listina základních práv a svobod (zdvojnásobení doby, kdy může policie zadržovat osoby bez soudu, z 24 hodin na 48)
  2. ústavní zákon č. 300/2000 Sb. z 9. 8. 2000, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky (rozhodování parlamentu o vyslání vojsk do zahraničí)
  3. ústavní zákon č. 395/2001 Sb. z 18. 10. 2001, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (úpravy ratifikace mezinárodních smluv)
  4. ústavní zákon č. 448/2001 Sb. z 27. 11. 2001, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993, Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb. a ústavního zákona č. 395/2001 Sb. (změna úkolu ČNB z péče o stabilitu měny na cenovou stabilitu)
  5. ústavní zákon č. 319/2009 Sb. z 11. 9. 2009, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (nový způsob seberozpuštění parlamentu)
  6. ústavní zákon č. 71/2012 Sb. z 8. 2. 2012, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (přímá volba prezidenta)

Poznámky pod čarou

  1. To je sporné; cf. Novela#Je novela právní předpis?

Právní řád v užším smyslu označuje soubor právních norem, které platí v určité době na určitém území. V širším smyslu do právního řádu spadají i všechny individuální akty upravující právní vztahy na daném území, např. zápisy v pozemkových knihách, záznamy o uzavření manželství v matrikách, stavební povolení, rozsudky soudů apod.

Právní řád je inherentně spojen se státem, který jeho právní normy, resp. individuální akty, vydává a vymáhá. Změní-li se na určitém území státní moc, mění se i právní řád. Aby se předešlo právní nejistotě, bývají po takové změně vyhlašovány recepční zákony, které stávající právní předpisy prohlásí za (dočasnou nebo trvalou) součást nového právního řádu.

Protože původně bylo písemně zaznamenáno jen minimum právních norem, převládalo právo zvykové, které bylo ad hoc vždy znovu nalézáno. Právní jistota a kontinuita práva tak byly zaručeny pouze kontinuitou elit, které byly k nalézání a výkladu práva oprávněny.

K vytvoření právního řádu v dnešním pojetí tak dochází teprve v souvislosti s jeho rozsáhlou kodifikací, v podmínkách českých zemí tedy ve 14.–16. stol. Teprve tehdy je také možno hovořit o zásadních změnách v právním řádu. V českých zemích k tomu poprvé došlo právě během procesu kodifikace zvykového práva, kdy současně došlo k obsáhlé recepci práva římského.

Dramatickou změnu prodělal český právní řád v pobělohorském období, kdy bylo za účelem upevnění panovnické moci domu Habsburského vydáno Obnovené zřízení zemské pro Čechy (1627) a Moravu (1628), které spolu s dalšími císařskými patenty znamenalo zásadní změny ve oblasti státoprávní, majetkové, kulturní, náboženských svobod atd.

V moderní historii k úplné změně právního řádu ("ze dne na den") na území České republiky nikdy nedošlo; nejradikálnější změna nastala po skončení 2. světové války, kdy byla většina právních předpisů z období po přijetí mnichovského diktátu a následné okupace prohlášena za neplatné a postupně nahrazena předpisy z období první republiky nebo předpisy novými (viz dekret č. 11/1944 Ú. v. čsl.). Zároveň byla prohlášena za neplatná některá právní jednání učiněná pod tlakem okupace (viz dekret č. 5/1945 Sb.).Řád (vyznamenání) Církevní řád