Amnestie

Přejít na: navigace, hledání

Amnestie (z řeckého αμνηστία = zapomnětlivost, angl. amnesty, fr. amnistie, něm. Amnestie) je rozhodnutí o hromadném prominutí trestu spojené se zahlazením odsouzení pro trestný čin, pro který byl trest uložen (omilostnění, agraciace – z lat. ad- + gratia = milost), a obvykle rovněž rozhodnutí, aby se trestní stíhání v případech, na které amnestie dopadá, nezahajovalo nebo pokud bylo zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice – z lat. abolere = zrušit). Některé jazyky, např. angličtina, rozlišují mírnější formu amnestie, jejíž součástí není zahlazení odsouzení; v takovém případě se hovoří o clemency (law).

Milost (angl. pardon, reprieve, fr. pardon, něm. Begnadigung) je institut podobný amnestii, je však individuální a uděluje se na žádost, kterou obvykle podává obviněný nebo jeho příbuzní. Udělením milosti může být rovněž rozhodnuto o propuštění obviněného z vazby.

Milost a amnestie jsou tradiční prerogativy směřující ke zmírnění tvrdosti zákona a vyhrazené panovníkovi, který amnestii uděloval nejčastěji v souvislosti s počátkem své vlády, tj. s nástupem na trůn. V České republice přísluší právo udělovat amnestii a milost presidentu republiky; ten může svěřit rozhodování o určité skupině žádostí o milost ministru spravedlnosti. Pro vyhlášení amnestie je potřebná kontrasignace předsedy vlády, v udílení milostí není president omezen.

Ačkoli trestněprávní následky odsouzení jsou v důsledku amnestie nebo milosti zahlazeny, zůstávají následky občanskoprávní (zejména povinnost nahradit škodu, popř. odčinit zásah do práva na ochranu osobnosti) a dotčen není dopad odsouzení ani na možnost získat zbrojní průkaz. To je jedním z důvodů, proč amnestie (ve formě abolice), stejně jako milost, vyžaduje vždy souhlas amnestovaného. Není-li souhlas udělen, trestní řízení pokračuje dál, o trestu však není rozhodováno ani v případě, že je obviněný shledán vinným.

Jde-li o amnestii nebo milost postihující pravomocně uložené tresty (o agraciaci), souhlas odsouzeného s účastí na amnestii se nevyžaduje a odsouzený tak může být amnestován nebo omilostněn i proti své vůli.

Možné a časté jsou milosti a amnestie vázané na podmínky, např. že amnestovaný se po stanovenou dobu nesmí dopustit nového trestného činu; pokud jsou tyto podmínky porušeny, zbytek trestu se vykoná nebo trestní stíhání pokračuje.

Podle mnohých je milost i amnestie archaismus neodpovídající republikánské způsobu vlády, který by měl být z právního řádu odstraněn.

Důležité amnestie na území České republiky

Většina amnestií měla složité podmínky, které by nebylo účelné detailně popisovat. Následující výčet se proto omezuje na popis toho, při jaké příležitosti byla amnestie vyhlášena a jaký byl přibližně její rozsah.

Nejznámější milosti

  • Radomír Šimůnek, československý representant v cyklokrosu, zavinil v r. 1992 dopravní nehodu, při které přišli o život tři lidé. Za to byl odsouzen na 18 měsíců do vězení. Po pěti měsících výkonu trestu mu Václav Havel udělil milost a Šimůnek byl z vězení propuštěn.
  • Martin Odložil v r. 1996 udeřil v hádce svého otce, bývalého olympionika Josefa Odložila, pěstí do obličeje tak silně, že otec na následky zranění o několik dnů později zemřel. Za to mu byl uložen čtyřletý trest, avšak ještě před jeho nástupem dostal Odložil presidentskou milost. Václav Havel za její udělení čelil ostré kritice, protože Odložilova matka Věra Čáslavská, bývalá úspěšná gymnastka, patří do okruhu Havlových přátel, takže vzniklo podezření z protekce.
  • Disidentka Marta Chadimová čelila od r. 1992 obvinění, že zfalšovala listiny o vlastnictví části majetku premonstrátského kláštera v Praze na Strahově; šlo o majetek za cca. 40 milionů korun. V r. 1995 dostala v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu milost, kterou odmítla. Soud jí však už nemůže uložit trest, i kdyby ji uznal vinnou. Rovněž Chadimová patřila mezi Havlovy přátele. [1]
  • Romové Jan a Josef Tancošovi dostali v r. 1998 presidentskou milost bezprostředně poté, co na předvolebním mítinku Strany pro republiku-Republikánské strany Československa v Novém Boru fysicky napadli předsedu strany Miroslava Sládka za to, že měl údajně pronést hanlivý výrok na adresu druhé ženy presidenta Havla Dagmar (to se však později neprokázalo). Jejich trestní stíhání nemohlo být zahájeno.
  • Lékař Živojin Dupač způsobil v r. 2000 v silné opilosti dopravní nehodu, při níž zahynul šestasedmdesátiletý důchodce. Tři dny předtím Dupačovi policie zadržela řidičský průkaz za jinou nehodu, kterou způsobil. Za obě nehody mu soud uložil trest 22 měsíců odnětí svobody, avšak v důsledku presidentské milosti byl z výkonu trestu po necelém měsíci propuštěn.
  • Podnikatelka ruského původu Irina Hnízdilová zavinila v r. 1996 dopravní nehodu, při které usmrtila devatenáctiletého cyklistu. Z humanitárních důvodů jí byla ještě před nástupem trestu udělena milost. [2]
  • Sabina Slonková a Jiří Kubík, novináři působící v deníku Mladá fronta Dnes, byli v r. 2000 obviněni v souvislosti s kausou "Olovo" z trestného činu nadržování. Presidentskou milost, jíž mělo být jejich trestní stíhání zastaveno, odmítli. O rok později jejich trestní stíhání zastavil státní zástupce.
  • Občanský aktivista Jiří Fiala byl v r. 2006, krátce před parlamentními volbami, v nichž kandidoval za Stranu zdravého rozumu, vzat do vazby. President Václav Klaus rozhodl cestou milosti o jeho propuštění.