Biskup: Porovnání verzí

Verse z 22. 2. 2007, 15:57

Biskup (lat. episcopus, z řec. επίσκοπος; angl. bishop, fr. évêque, něm. Bischof) je vysoce postavený církevní hodnostář, jenž je hlavou místní církve.

V římskokatholické církvi jmenuje biskupy papež; svátost biskupského svěcení může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup, k platnosti je však nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován.

Každý biskup musí stát v čele některé diecese. Pokud tuto funkci skutečně vykonává, je diecesním biskupem, v opačném případě je biskupem titulárním; ten bývá obvykle formálně postaven do čela diecese zaniklé.

Diecesní biskup je vrcholným představitelem místní církve ve své diecesi, nad níž vykonává současně zákonodárnou, výkonnou a s jistými omezeními i soudní moc. Podřízen je papeži a dalším vrcholným orgánům obecné církve.

Jen biskup smí platně udělovat kněžské svěcení.

Biskupská hierarchie

Diecesnímu biskupovi bývají podřízení titulární biskupové: pomocní (dříve světící) biskupové – auxiliáři, případně coadiutor, biskup-nástupce.

V čele arcidiecese stojí arcibiskup. Je-li sídlem arcidiecese hlavní nebo jiné srovnatelně významné město, přísluší diecesnímu biskupovi titul metropolita (např. metropolita pražský); jemu podřízení biskupové ostatních diecesí se nazývají suffragáni. Někde se uděluje i titul primas (např. primas český), což je nejvýše postavený biskup v daném státě. Se zavedením biskupských konferencí se význam primasů a metropolitů snížil.

Další biskupské tituly jsou spíše tradiční a nemají dnes velký význam, např. patriarcha, nebo jsou používány pouze v orientálních katholických církvích, jež byly po jistou dobu autokefalické a k římskokatholické církvi se připojily až v důsledku recentních ekumenisačních snah.

Vizte též

• kardinál
• kněz
• jáhen
• biskupská konference