Bydliště: Porovnání verzí
(Například Tomáš Krystlík zcela nepochopitelně uvádí: "Dne 20. 11. 1938 byla uzavřena smlouva s Německem o státním občanství a opci, týkající se především obyvatel Československem odstoupených území a) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Bydliště je vymezeno v rozhodnutí Boh. A 160/1919, Boh. A 173/19 (4222/19), Boh. A 216/19, Boh. A 198/1919, Boh. A 474/20, Boh. F 7015/34 (4466/32), R 3/79 (stanovisko Cpj 160/1976) a nález ústavního soudu č. 29/1996 [[Sb.]] Jeho [[legální definice]] je v § 66 zákona č. 111/1895 [[ř. z.]], o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma) a § 252 zákona č. 76/1927 [[Sb. z. a n.]], o přídavkových daních: „Bydliště podle tohoto zákona má fysická osoba tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl se v místě trvale zdržovati.“ Z toho jasně vyplývá, že definičními znaky bydliště je pobyt (''corpus domicilandi'') a úmysl se trvale někde zdržovat (''animus domicilandi''). | Bydliště je vymezeno v rozhodnutí Boh. A 160/1919, Boh. A 173/19 (4222/19), Boh. A 216/19, Boh. A 198/1919, Boh. A 474/20, Boh. F 7015/34 (4466/32), R 3/79 (stanovisko Cpj 160/1976) a nález ústavního soudu č. 29/1996 [[Sb.]] Jeho [[legální definice]] je v § 66 zákona č. 111/1895 [[ř. z.]], o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma) a § 252 zákona č. 76/1927 [[Sb. z. a n.]], o přídavkových daních: „Bydliště podle tohoto zákona má fysická osoba tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl se v místě trvale zdržovati.“ Z toho jasně vyplývá, že definičními znaky bydliště je pobyt (''corpus domicilandi'') a úmysl se trvale někde zdržovat (''animus domicilandi''). | ||
| − | Laický ''usus'' tento pojem často plete s pojmem [[trvalý pobyt]], což je místo, v němž je fysická osoba úředně přihlášena k pobytu. Mělo by se jednat o bydliště. „Pojem“ ''trvalé bydliště'' je pleonasmus, neboť trvalost pobytu je definičním znakem bydliště. | + | Laický ''usus'' tento pojem často plete s pojmem [[trvalý pobyt]], což je místo, v němž je fysická osoba úředně přihlášena k pobytu. Mělo by se jednat o bydliště. „Pojem“ ''trvalé bydliště'' je pleonasmus, neboť trvalost pobytu je definičním znakem bydliště. Například Tomáš Krystlík zcela nepochopitelně uvádí: "Dne 20. 11. 1938 byla uzavřena smlouva s Německem o státním občanství a opci, týkající se především obyvatel Československem odstoupených území a Němců ve zbytkovém Československu (č. 300/1938 Sb.). Stanovovala, že říšskoněmeckým státním příslušníkem se stává bez ohledu na národnost a ztrácí čs. státní příslušnost ten, kdo měl 10. 10. 1938 trvalé bydliště v novém říšskoněmeckém území a současně se (a) zde narodil před 1. 1. 1910, nebo ten, (b) který k 10. 1. 1920 pozbyl německou státní příslušnost ve prospěch československé, což byl případ obyvatel Hlučínska bez ohledu na národnost."[http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1934.html] Ve skutečnosti tato smlouva stanovila: "Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství…" |
S bydlištěm úzce souvisí institut '''domovského práva''' ''(Heimatsrecht)''. Bylo upraveno zákonem č. 105/1863 [[říšský zákoník|ř. z.]], jímž se pořádají záležitosti domovské, který byl zrušen zákonem č. 174/1948 [[Sb.]], o zrušení domovského práva. | S bydlištěm úzce souvisí institut '''domovského práva''' ''(Heimatsrecht)''. Bylo upraveno zákonem č. 105/1863 [[říšský zákoník|ř. z.]], jímž se pořádají záležitosti domovské, který byl zrušen zákonem č. 174/1948 [[Sb.]], o zrušení domovského práva. | ||
Verse z 22. 12. 2008, 01:30
Bydliště je místo, kde se člověk trvale zdržuje a hodlá tak činit i nadále.
Bydliště je vymezeno v rozhodnutí Boh. A 160/1919, Boh. A 173/19 (4222/19), Boh. A 216/19, Boh. A 198/1919, Boh. A 474/20, Boh. F 7015/34 (4466/32), R 3/79 (stanovisko Cpj 160/1976) a nález ústavního soudu č. 29/1996 Sb. Jeho legální definice je v § 66 zákona č. 111/1895 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma) a § 252 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., o přídavkových daních: „Bydliště podle tohoto zákona má fysická osoba tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl se v místě trvale zdržovati.“ Z toho jasně vyplývá, že definičními znaky bydliště je pobyt (corpus domicilandi) a úmysl se trvale někde zdržovat (animus domicilandi).
Laický usus tento pojem často plete s pojmem trvalý pobyt, což je místo, v němž je fysická osoba úředně přihlášena k pobytu. Mělo by se jednat o bydliště. „Pojem“ trvalé bydliště je pleonasmus, neboť trvalost pobytu je definičním znakem bydliště. Například Tomáš Krystlík zcela nepochopitelně uvádí: "Dne 20. 11. 1938 byla uzavřena smlouva s Německem o státním občanství a opci, týkající se především obyvatel Československem odstoupených území a Němců ve zbytkovém Československu (č. 300/1938 Sb.). Stanovovala, že říšskoněmeckým státním příslušníkem se stává bez ohledu na národnost a ztrácí čs. státní příslušnost ten, kdo měl 10. 10. 1938 trvalé bydliště v novém říšskoněmeckém území a současně se (a) zde narodil před 1. 1. 1910, nebo ten, (b) který k 10. 1. 1920 pozbyl německou státní příslušnost ve prospěch československé, což byl případ obyvatel Hlučínska bez ohledu na národnost."[1] Ve skutečnosti tato smlouva stanovila: "Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství…"
S bydlištěm úzce souvisí institut domovského práva (Heimatsrecht). Bylo upraveno zákonem č. 105/1863 ř. z., jímž se pořádají záležitosti domovské, který byl zrušen zákonem č. 174/1948 Sb., o zrušení domovského práva.
