Censura

Přejít na: navigace, hledání

Censura (z lat. censere = "doporučit"; angl. censorship, fr. censure, něm. Zensur) v původním smyslu znamená souhlas s publikací, nejčastěji udělovaný příslušným státním nebo církevním úřadem buď předběžně (předběžná censura) nebo následně (následná censura). Dnes se tento termín obvykle chápe v opačném smyslu, tzn. jako zákaz publikace nebo veřejného projevu.

Podle ustanovení čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je censura nepřípustná. Tento ústavní imperativ se však efektivně vztahuje pouze na politickou censuru, předběžná censura je běžně praktikována církvemi u náboženských textů, ministerstvem školství ve vztahu k učebnicím, následná pak mediálními radami ohledně obsahu pořadů, radou pro reklamu u přípustného obsahu reklamních informací atp. Censuru vykonávají rovněž soukromí vlastníci medií a lze pod ni podřadit i selektivní odstraňování textů v internetových diskusích.

Censura je zásahem do svobody projevu, s níž je neslučitelná. Censurní praktiky jsou průvodním znakem totalitních režimů, které zpravidla nepovolují žádné neschválené veřejné projevy (např. ani improvisace při divadelním představení). V demokratické společnosti by k takovým zásahům docházet nemělo, faktem však je, že vlastníci medií často uplatňují restriktivní praxi, v níž zohledňují zájmy významných inserentů. V České republice tak bývají potlačeny nepříznivé informace např. o podniku Sazka, o automobilce Škoda, o společnosti ČEZ apod. Zvláštní pozornost zasluhují v tomto směru tiskoviny vydávané městy nebo městskými částmi, které, ačkoli jsou financovány z veřejného rozpočtu, přinášejí pouze informace svědčící vítězné místní straně nebo koalici; oposice v těchto mediích málokdy dostane prostor.

O autocensuře hovoříme, když zásah do zamýšleného textu učiní sám jeho autor, např. z obavy před represí.

Vizte též

  • censura (druh církevního trestu)