Corpus iuris civilis

Přejít na: navigace, hledání

Corpus iuris civilis (CIC) je název z roku 1583 pro pozdně antickou kodifikaci římského práva císaře Justiniána (527–565).

V pozdní antice dospělo římské právo k úpadku, takže součastníkům nezbylo než se obracet k vrcholným právnickým dílům minulosti, jímž však zhusta již nerozuměli. Dokladem toho je citační norma (426). Ta však přestávala stačit. Proto mladý císař Justinián pověřil všeho schopného druhořadého právníka Triboniana, aby sestavil úplné sebrání římského práva.

Jako první vznikl Codex Iustinianus, platný od 7. 4. 729, účinný od 16. 4. 529. Jednalo se o úřední sbírku císařských zákonů v 10 knihách. Vrchol justiniánské kodifikace jsou Digesta seu Pandectae (česky Sbírka neboli Dílo vše obsahující), platná od 16. 12. 533, účinná od 30. 12. 533. Je to kompilace děl předních římských právníků uplynulých 1000 let v 50 knihách. Dvě knihy jsou věnovány trestnímu právu a říká se jim Libri terribiles. Jak je patrno z rychlosti jejího vytvoření, pracoval Tribonianus a jeho 15 spolupracovníků methodou nůžek a lepidla. To má dvousečný význam. Zároveň zachránili mnoho kvalitních právních textů, které odjinud než z CIC neznáme, ale zároveň mnoho právních textů vedle CIC neobstálo, a proto se v průběhu věků nedochovalo. Třetí a poslední částí jsou Institutiones seu Elementa (česky Úvod čili Základy), platné od 21. 12. 533, účinné od od 30. 12. 533. Nejedná se o nic jiného než prakticky doslova převzatou Gaiovu učebnici práva. Byla používána studenty v prvním ročníku studia práva.

Poté císař rozhodl, že Codex nemá patřičnou úroveň. Proto byla vydána nová sbírka ve 12 knihách – Codex Iustinianus repetitae praelectionis, platný od 16. 12. 534, účinný od 29. 12. 534. Tím byla justiniánská kodifikace kompletní. Císař sám ji označoval jako Tria Volumina (TV). Do CIC jsou někdy počítány Novellae leges (Leges post Codicem). To je však pouhá soukromá sbírka bez úřední závaznosti. Propuštěnci existovali po celou dobu existence otrokářství; jejich existence není nějakým výdobytkem novel.

Všechy staré prameny práva, které nebyly v CIC, pozbyly závaznosti, tedy i citační zákon. Na východě přestal být CIC používán po vydání Basilik (9. století). Na západě ani nebyl znám. Teprve v roce 1075 byl náhodně objeven jeho manuscript. To je počátek recepce římského práva na západě a jeho ohromného rozvoje. Centrem studia římského práva byla nová gothická instituce – universita, zde v Bologni.