Difamace: Porovnání verzí
(== ''Slander'' v. ''libel'' ==) |
(→Veřejnoprávní difamace) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Difamace''' (urážka na cti, nactiuhtrhání, ang. ''defamation'', něm. ''Ehrenbeleidigung'', fr. ''diffamation'') je zásah do [[právo na ochranu osobnosti|osobnostních práv]] [[poškozený|poškozeného]] spočívající ve snížení jeho důstojnosti a vážnosti ve společnosti. Nejčastěji k tomu dochází verbálně (např. [[tisk]]em, zveřejněním difamujícího článku), možné jsou však i nonverbální formy difamace (karikatura, gestikulace apod.). | '''Difamace''' (urážka na cti, nactiuhtrhání, ang. ''defamation'', něm. ''Ehrenbeleidigung'', fr. ''diffamation'') je zásah do [[právo na ochranu osobnosti|osobnostních práv]] [[poškozený|poškozeného]] spočívající ve snížení jeho důstojnosti a vážnosti ve společnosti. Nejčastěji k tomu dochází verbálně (např. [[tisk]]em, zveřejněním difamujícího článku), možné jsou však i nonverbální formy difamace (karikatura, gestikulace apod.). | ||
| − | + | Někteří emigranti označují urážku na cti anglicismem ''affront'', přičemž jeho orthografii zpravidla barbarisují na ''*afront''. | |
| − | + | Difamace je standardně [[soukromé právo|soukromoprávním]] [[delikt]]em (a neměla by být proto zaměňována s [[trestný čin|trestným činem]] [[pomluva|pomluvy]], byť souběh je možný). [[Poškozený]] má právo na ukončení škodlivého zásahu, na odstranění jeho následků a na přiměřené zadostiučinění; nejčastější formou zadostiučinění je osobní [[a/nebo]] veřejná omluva, v případě citelnějšího zásahu do [[právo na ochranu osobnosti|osobnostních práv]] má [[poškozený]] rovněž nárok na náhradu [[nemajetková újma|nemajetkové újmy]] v penězích. | |
| + | |||
| + | Ustanovení § 1339 [[ABGB]] však svěřovalo řízení o difamaci správním úřadům: "Poškození na těle, protiprávní ublížení na svobodě a urážky na cti jsou vyšetřovány a trestány podle povahy okolností buď jako zločin kriminálním soudem, nebo jako těžké policejní přestupky a, nenáležejí-li k žádné z těchto tříd, jako poklesky politickou vrchností." | ||
| + | |||
| + | == Veřejnoprávní difamace == | ||
| + | Byla upravena v §§ 487–499 [[TZ|trestního zákona]] z roku 1852. Ustanovení § 488 ("Kdo i jinak sdělením smyšlených nebo převrácených skutečností někoho zejména nebo znameními na něho připadajícími křivě viní z nějakého určitého nepočestného nebo takového nemravného činu, který by jej v obecném mínění mohl v opovržení uvésti nebo snížiti.") bylo v kontextu s § 489 vykládáno tak, že veřejnost není nutná ([[judikát]] Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 1924, Boh. A 4208/24 (1155/24), ASPI: 17397). Tento [[rozsudek]] plně respektuje i dnešní [[NSS]].[http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=9996] | ||
| + | |||
| + | V současné době je veřejnoprávní difamace upravena v § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Není stíhána ''ex offo'', nýbrž na návrh. | ||
== ''Slander'' v. ''libel'' == | == ''Slander'' v. ''libel'' == | ||
Aktuální verse z 27. 11. 2010, 12:52
Difamace (urážka na cti, nactiuhtrhání, ang. defamation, něm. Ehrenbeleidigung, fr. diffamation) je zásah do osobnostních práv poškozeného spočívající ve snížení jeho důstojnosti a vážnosti ve společnosti. Nejčastěji k tomu dochází verbálně (např. tiskem, zveřejněním difamujícího článku), možné jsou však i nonverbální formy difamace (karikatura, gestikulace apod.).
Někteří emigranti označují urážku na cti anglicismem affront, přičemž jeho orthografii zpravidla barbarisují na *afront.
Difamace je standardně soukromoprávním deliktem (a neměla by být proto zaměňována s trestným činem pomluvy, byť souběh je možný). Poškozený má právo na ukončení škodlivého zásahu, na odstranění jeho následků a na přiměřené zadostiučinění; nejčastější formou zadostiučinění je osobní a/nebo veřejná omluva, v případě citelnějšího zásahu do osobnostních práv má poškozený rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Ustanovení § 1339 ABGB však svěřovalo řízení o difamaci správním úřadům: "Poškození na těle, protiprávní ublížení na svobodě a urážky na cti jsou vyšetřovány a trestány podle povahy okolností buď jako zločin kriminálním soudem, nebo jako těžké policejní přestupky a, nenáležejí-li k žádné z těchto tříd, jako poklesky politickou vrchností."
Veřejnoprávní difamace
Byla upravena v §§ 487–499 trestního zákona z roku 1852. Ustanovení § 488 ("Kdo i jinak sdělením smyšlených nebo převrácených skutečností někoho zejména nebo znameními na něho připadajícími křivě viní z nějakého určitého nepočestného nebo takového nemravného činu, který by jej v obecném mínění mohl v opovržení uvésti nebo snížiti.") bylo v kontextu s § 489 vykládáno tak, že veřejnost není nutná (judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 1924, Boh. A 4208/24 (1155/24), ASPI: 17397). Tento rozsudek plně respektuje i dnešní NSS.[1]
V současné době je veřejnoprávní difamace upravena v § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Není stíhána ex offo, nýbrž na návrh.
Slander v. libel
Urážka na cti (defamation) se v angloamerickém právu dělí na slander a libel. Zatímco slander je ústní veřejný projev (který potom může být zaznamenám třeba v tisku), libel (z lat. libellus, knížka) je projev zaznamenaný na hmotném substrátu, např. v tisku.
Vizte též
Další odkazy
- Affront (anglicky)
