Difamace

Verse z 27. 11. 2010, 12:52; Guy Peters (Diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verse | zobrazit současnou versi (rozdíl) | Novější verse → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Difamace (urážka na cti, nactiuhtrhání, ang. defamation, něm. Ehrenbeleidigung, fr. diffamation) je zásah do osobnostních práv poškozeného spočívající ve snížení jeho důstojnosti a vážnosti ve společnosti. Nejčastěji k tomu dochází verbálně (např. tiskem, zveřejněním difamujícího článku), možné jsou však i nonverbální formy difamace (karikatura, gestikulace apod.).

Někteří emigranti označují urážku na cti anglicismem affront, přičemž jeho orthografii zpravidla barbarisují na *afront.

Difamace je standardně soukromoprávním deliktem (a neměla by být proto zaměňována s trestným činem pomluvy, byť souběh je možný). Poškozený má právo na ukončení škodlivého zásahu, na odstranění jeho následků a na přiměřené zadostiučinění; nejčastější formou zadostiučinění je osobní a/nebo veřejná omluva, v případě citelnějšího zásahu do osobnostních právpoškozený rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Ustanovení § 1339 ABGB však svěřovalo řízení o difamaci správním úřadům: "Poškození na těle, protiprávní ublížení na svobodě a urážky na cti jsou vyšetřovány a trestány podle povahy okolností buď jako zločin kriminálním soudem, nebo jako těžké policejní přestupky a, nenáležejí-li k žádné z těchto tříd, jako poklesky politickou vrchností."

Veřejnoprávní difamace

Byla upravena v §§ 487–499 trestního zákona z roku 1852. Ustanovení § 488 ("Kdo i jinak sdělením smyšlených nebo převrácených skutečností někoho zejména nebo znameními na něho připadajícími křivě viní z nějakého určitého nepočestného nebo takového nemravného činu, který by jej v obecném mínění mohl v opovržení uvésti nebo snížiti.") bylo v kontextu s § 489 vykládáno tak, že veřejnost není nutná (judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 1924, Boh. A 4208/24 (1155/24), ASPI: 17397). Tento rozsudek plně respektuje i dnešní NSS.[1]

V současné době je veřejnoprávní difamace upravena v § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Není stíhána ex offo, nýbrž na návrh.

Slander v. libel

Urážka na cti (defamation) se v angloamerickém právu dělí na slander a libel. Zatímco slander je ústní veřejný projev (který potom může být zaznamenám třeba v tisku), libel (z lat. libellus, knížka) je projev zaznamenaný na hmotném substrátu, např. v tisku.

Vizte též

Další odkazy