Diskriminace
Diskriminace (z lat. discriminare = rozlišovat, odlišovat) je termín se širokým a ne zcela ustáleným významovým polem. V právu se používá pro nerovný přístup založený na rasových, věkových, sociálních nebo dalších podobných, zákonem či přímo ústavou vesměs zapovězených kritériích.
Zákaz diskriminace je lidským právem vtěleným do čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
- Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Obdobná úprava je obsažena rovněž v čl. 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). Tyto dva zákazy však směřují pouze k diskriminaci v uplatňování základních práv, zákaz obecný, vyjádřený ve Dvanáctém dodatkovém protokolu k Úmluvě, se na české občany nevztahuje, neboť Česká republika k tomuto opčnímu protokolu nepřistoupila.
Povinnost nediskriminačního přístupu je přesto zakotvena v některých zákonech, příkladmo v ustanovení § 1 odst. 4 starého zákoníku práce a § 16 nového zákoníku práce; další záruky poskytují předpisy evropského práva. Přesto je však v ČR zákaz nerovného zacházení široce porušován a soudy toto porušování aprobují, např. v Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž v. Česká biskupská konference: "Stejně tak je plně věcí církve, zda bude souhlas udělen všem vinařům, kteří tyto podmínky splní, nebo pouze některým, a na základě jakých kritérií budou tito „někteří“ vybráni, neboť výběr toho, jaké konkrétní víno bude k bohoslužebným obřadům používáno, je přirozeně vnitřní věcí církve. Proto je výhradně vnitřní věcí církve i to, komu bude udělen souhlas ve smyslu § 16 odst. 6 zákona o vinohradnictví a vinařství, neboť právě označení produktu za mešní víno je základní, byť nikoliv nutně jedinou, cestou, podle níž může konkrétní duchovní rozeznat, zda dané víno pro bohoslužbu používat smí či nikoliv."[1]
Druhy diskriminace
Základním dělením je rozlišování positivní a negativní diskriminaci:
- Negativní diskriminace znamená diskriminační znevýhodňování. Je zakázána.
- Positivní diskriminace znamená zvýhodňování na základě diskriminačního kritéria. Je za určitých podmínek povolena. Termín positivní diskriminace se v českém kontextu rovněž užívá jako překlad anglického affirmative action, tzn. opatření směřují k vyrovnání sociálních rozdílů záměrným zvýhodňováním tradičně znevýhodňované skupiny. V anglosaském kontextu pojem positive discrimination není tak častý a je používán spíše v negativním významu.
Toto dělení, ač běžně užívané, nemá podle některých jasnou vnitřní logiku, neboť každé diskriminační kritérium je zároveň positivní a negativní: např. zvýhodňují-li se v jisté profesi muži, představuje to korelativní znevýhodňování žen. Kritici odpovídají, že každý bipolární pojem je positivní pro jednu stranu a negativní pro opačnou stranu, cf. pohledávka / dluh. Podle některých je rozumné je používat lze pouze v případě, že kritérium dělí populaci na výrazně nerovnoměrné skupiny, např. je-li rozhodují-li české soudy v případě Romů o uvalení vazby výrazně častěji než u neromského obyvatelstva, jedná se o negativní diskriminaci Romů, naopak zastoupení homosexuálů v určitém podniku převyšující jejich počet v běžné populaci svědčí o negativní diskriminaci heterosexuálů.
Cílem boje proti diskriminace je rovné zastoupení všech znevýhodněných menšin.
Diskriminace se rozděluje na přímou a nepřímou:
- Přímá diskriminace je opatření, v jehož přímém důsledku dochází k diskriminačnímu následku (např. ženy na mateřské dovolené dostanou hromadně výpověď z pracovního poměru).
- Nepřímá diskriminace je zdánlivě neutrální opatření, které je však ve svých důsledcích diskriminační – příkladem je rozhodnutí o posunu začátku pracovní doby o 10 minut, takže přespolní zaměstnanci, kteří dojíždějí do zaměstnání hromadnou dopravou, začátek pracovní doby nemohou stihnout.
Podle diskriminačního kritéria se rozeznává diskriminace rasová, ethnická, podle pohlaví atd.; tento výčet však nikdy nemůže být úplný.
