Gratiánův dekret
Concordia discordantium canonum (Usmíření rozporných kánonů) je původní název sbírky kánonů církevního práva, kterou kolem roku 1140 vytvořil mnich a učitel boloňské univerzity Gratianus. (Proto se toto dílo také často nazývá Decretum Magistri Gratiani, Gratiánův dekret.) Sbírka byla původně zamýšlena jako učebnice církevního práva na boloňské univerzitě. Jednalo se o kompendium dosud vydaných církevních předpisů, jejich dialektické zpracování a vyřešení vzájemných rozporů samotným Gratianem.
Gratianovo dílo bylo později dálo rozvíjeno a doplňováno a dostalo se mu oficiální kodifikace katolickou církví. Stalo se první knihou Kodexu církevního práva (Codex iuris canonici) a uvnitř církve mělo legální platnost až do 27. května 1917, kdy byl původní Kodex novelizován.
Gratian je právem považován za zakladatale vědy církevního práva. Bologna se díky němu stala evropským centrem studií obojího práva (ius utrumque) pro několik následujících století.
