Legislativa

Přejít na: navigace, hledání

Legislativa (angl. lawmaking) je pojem, kterého se v češtině užívá ve dvojím významu, jednak pro právní řád (právní předpisy) – angl. legislation – jednak pro zákonodárnou moc, tzn. státní orgány nadané pravomocí vydávat zákony, tzn. parlament – angl. legislature.

Legislativní technika

Je upravena v čl. 25 až 75 legislativních pravidel. Její aktuální stav v ČR je nevábný a legislativní rada vlády s tím mnoho nedělá. Příkladem je dogma, že právní pojem používaný v zákoně nesmí být definován v prováděcím předpisu. Přitom na tom není nic špatného a naopak je to žádoucí. Další typickou špatnou legislativní technikou je vymezení působnosti předpisu pomocí právního pojmu. Např. místo toho, aby se řeklo, že se předpis vztahuje pouze na zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší, tak se normuje, že zlato je pouze zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší a dále se hovoří již jen o zlatu v tomto posunutém významu. Tato praxe přispívá k odtrženosti práva od běžného jazyka.

Za Rakouska nebyly nejprve odstavce v paragrafu číslovány. Jednalo se tedy o aliney. Platila zásada, že každá věta tvoří samostatnou alineu. Příklad.

Legislativní process

V ČR je vysoce formalisovaný a aby byl usnadněn, bylo v 90. letech 20. století zavedeno členění připomínek na zásadní a doporučující. Zásadní připomínky se vypořádávají takto:

  • předkladatel připomínku (zcela) akceptuje,
  • předkladatel připomínku akceptuje částečně,
    • připomínkové místo pak s vypořádáním souhlasí, nebo
    • připomínkové místo trvá na rozporu
  • předkladatel připomínku neakceptuje
    • připomínkové místo pak od připomínky ustoupí, nebo
    • připomínkové místo trvá na rozporu

Vizte též

Prameny a literatura

  • Zbyněk Šín: Tvorba práva a jeho interpretace. In Právní zpravodaj 3/2008, pp. 12–13 (povšechné informace).

Další odkazy