Lex Masaryk

Přejít na: navigace, hledání

Lex Masaryk se neoficiálně nazývá dosud platný zákon č. 22/1930 Sb. z. a n., o zasluhách T. G. Masaryka.

Zákon má dva paragrafy:

§ 1

(1) T. G. Masaryk zasloužil se o stát.

(2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.

§ 2

Zákon tento provede vláda.

V důvodové zprávě k zákonu stojí: "K všeobecným oslavám osmdesátých narozenin prvého občana a prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka připojuje se s vděčností a nadšením i Národní shromáždění, jež podle ústavy slučuje v sobě svobodně volené zástupce celého státu. Jest záhodno, aby tak učinilo ve formě nejslavnostnější a nejtrvalejší, kterou ústava mu poskytuje, totiž ve formě zákona."[1]

Lex Masaryk, resp. ustanovení jeho § 1 odst. 1, je příkladem nesprávného použití formy zákona pro politickou proklamaci, která – pokud je vůbec přípustné, aby zákonodárný sbor jako celek takové politické gesto učinil – měla mít vhodnější formu usnesení. Příslušné ustanovení je daleko spíš vyznamenáním než právní normou (státní vyznamenání se však v dobře přijetí zákona ještě neudělovala) a je otázkou, zda je vůbec ústavně konformní deklarovat právním předpisem hodnocení historické osobnosti, protože stricto sensu je tak omezována svoboda projevu a svoboda vědeckého bádání. Samotná věta o Masarykových zásluhách přitom může být jen těžko zpochybněna.

Přesto (nebo právě proto) byl zákon ve své době terčem časté kritiky a mezi Masarykovými odpůrci na levici i na pravici politického spektra vzbudil velkou nevoli. Např. český katolický spisovatel Jakub Deml po Masarykově smrti napsal svému příznivci: „Pan Vavřín Matušina zasloužil se o českou knihu. Tak by se to muselo napsat, kdyby si byl všecky zásluhy nebyl pro sebe uzákonil T. G. M. největší škůdce národa.“[1]

Protože ustanovení § 1 odst. 1 není právní normou, není za jeho porušení stanovena ani sankce: je to lex imperfecta. Po vzoru lex Masaryk byl v r. 1939 sněmem Slovenského státu schválen lex Hlinka. Po vzoru lex Masaryk byl v r. 2004 schválen ještě kontroversněji přijímaný lex Beneš. Soudce Jan Musil označil v § 22 svého dissentu k Melčák v. Parlament zákony o zásluhách za jedinečné zákony s kuriosním obsahem.[2]

Podobný lex Masaryk je zákon č. 318/1920 Sb. z. a n., o čestném daru prvnímu presidentu Československé republiky, jehož § 1 stanovil: "Vládě se ukládá, aby prvnímu presidentu Československé republiky věnovala čestný dar a určila jeho způsob." Dále zákon č. 23/1930 Sb. z. a n., o věnování na oslavu 80. narozenin prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka, jímž TGM dostal od státu 20 000 000 Kč, a zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi, jímž bylo TGM officiálně poděkováno a podle jeho § 2 "ponechávají se [mu] na dožití presidentský plat a sídlo na zámku Lánech."

Vizte též

zákony o zásluhách
ostatní odkazy

Poznámky

  1. Jabůrek, M.: Antisemitismus Jakuba Demla ve spisech Trestní komise ONV Velké Meziříčí a MLS Jihlava. In: Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu. Židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha-Opava 2002.