Lidské právo: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[:cs:(\d{1,4})\|\d{1,4}\]\] +\1))
(a její evropský soud pro lidská práva (ESLP, ECtHR). Ten však rozhoduje často účelově. Např. v ''Oberschlick v. Rakousko 2'' z 1. 7. 1997, sp. zn. [http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-58044 20834/92], rozhodl, že urážka prostá je chrán)
 
(Není zobrazeno 43 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Lidské právo''' (angl. ''human right'', fr. ''droit de l'homme'', něm. ''Menschenrecht'') je to [[právo]], které je ústavou zaručeno všem lidem ve vztahu ke [[stát]]u.
+
'''Lidské právo''' (angl. ''human right'', fr. ''droit de l'homme'', něm. ''Menschenrecht'') je to [[oprávnění]], které je [[ústava|ústavou]] zaručeno všem lidem ve vztahu ke [[stát]]u.
  
Lidská práva se někdy – zejména v [[:cs:Evropa|Evropě]] – označují jako '''základní práva''' (angl. ''fundamental rights'', fr. ''droits fondamentaux'', něm. ''Grundrechte''), přičemž lidskými právy jsou v tomto chápání jen taková základní práva, která svědčí každému, bez ohledu na to, je-li [[občan]]em daného [[stát]]u; nejsou jimi tedy zejména práva politická. Popsaný [[:cs:usus|usus]] je vesměs dodržován i v českém [[právní řád|právním řádu]] a v [[judikatura|judikatuře]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]]. Někdy se po vzoru [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]] hovoří o "lidských právech a základních svobodách", avšak neboť [[svoboda]] je pouhým typem
+
== Terminologie ==
[[subjektivní právo|subjektivního práva]], nemá taková terminologie racionální opodstatnění.
+
Původním českým termínem byla '''fundamentální práva''', dnes '''základní práva''' z angl. ''fundamental rights'', fr. ''droits fondamentaux'', něm. ''Grundrechte''. Po druhé světové válce se stále více vžívá pojem '''lidská práva''' (angl. ''human rights'', fr. ''droits de l'homme'', něm. ''Menschenrechte''). Popsaný usus je vesměs dodržován i v českém [[právní řád|právním řádu]] a v [[judikatura|judikatuře]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]].  
  
Tato práva jsou garantována jednak samotnou [[Ústava|Ústavou]] a [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]], jednak řadou mezinárodních závazků České republiky, příkladmo [[Úmluva proti mučení|Úmluvou proti mučení]], [[Úmluva o právech dítěte|Úmluvou o právech dítěte]] a evropskou [[Úmluva o ochraně základních práv a svobod|Úmluvou o ochraně základních práv a svobod]], jež je z těchto úmluv nejobecnější. Právě tuto úmluvu vykládá a aplikuje [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku.
+
Někdy se mezi oběma pojmy rozlišuje. Lidskými právy jsou v tomto chápání jen taková základní práva, která svědčí každému, bez ohledu na to, je-li [[občan]]em daného [[stát]]u; nejsou jimi tedy zejména práva politická. Někdy se po vzoru [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]] hovoří o "lidských právech a základních svobodách", avšak neboť svoboda je pouhým typem
 +
[[subjektivní právo|subjektivního práva]], nemá taková [[terminologie]] racionální opodstatnění.
  
Neboť lidská práva bývají zaručena [[ústavní řád|ústavou]], promiscue se pro ně často užívá též označení '''ústavní práva'''.
+
Neboť lidská práva bývají zaručena [[ústavní řád|ústavou]], promiscue se pro ně často užívá též označení '''ústavní práva'''. Tato práva jsou garantována jednak samotnou [[Ústava|Ústavou]] a [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]], jednak řadou mezinárodních závazků České republiky.
  
 
== Generace lidských práv ==
 
== Generace lidských práv ==
# občanská – zejména právo na život, zákaz mučení a nucené práce, právo na soukromé vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda svědomí.
+
# občanská (angl. ''Civil Rights'') – zejména právo na život, zákaz mučení a nucené práce, právo na soukromé vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda svědomí.
# politická – zejména svoboda projevu, petiční právo, svoboda shromažďovací, spolčovací a všeobecné volební právo přímé, rovné a tajné.
+
# politická (angl. ''Political Rights'') – zejména svoboda projevu, petiční právo, svoboda shromažďovací, spolčovací a všeobecné volební právo přímé, rovné a tajné.
# sociální – zejména právo na práci, stávku, odměnu, pojištění a odbory, zákaz práce dětí.
+
# sociální (angl. ''Social Rights'') – zejména právo na práci, stávku, odměnu, pojištění a odbory, zákaz práce dětí.
 
# ekologická – právo na zdravé životní prostředí.
 
# ekologická – právo na zdravé životní prostředí.
  
Podle jiného dělení se systém základních práv se člení na tzv. [[lidská práva]], která svědčí každému bez rozdílu státní příslušnosti (např.
+
První dvě generace jsou regulovány mezinárodní paktem o občanských a politických právech, druhé dvě mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Podle jiného dělení se systém základních práv se člení na tzv. lidská práva, která svědčí každému bez rozdílu státní příslušnosti (např. zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]), a práva politická, která mohou v plné míře využívat pouze čeští [[občan]]é čeští státní příslušníci (např. právo sdružovat se v [[politická strana|politických stranách]]). Další členění je podle povahy zákadním právem chráněného zájmu, např. práva sociální, práva kulturní, práva národnostních menšin apod.  
zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]), a [[politická práva|práva politická]], která mohou v plné míře využívat pouze čeští [[občan]]é - čeští státní příslušníci (např. právo sdružovat se v [[politická strana|politických stranách]]). Další členění je podle povahy zákadním právem chráněného zájmu, např. práva sociální, práva kulturní, práva národnostních menšin apod.  
 
  
 
Důležitou pojistkou ochrany základních práv je ustanovení čl. 1 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]], podle něhož jsou základní práva ''nezadatelná'', ''nezcizitelná'', ''nepromlčitelná'' a ''nezrušitelná''. Jednou přiznaná základní práva tedy nelze odejmout ani [[novela |novelisací]] [[právní předpis|právního předpisu]], jímž byla stanovena; [[katalog]] základních práv lze pouze rozšiřovat, nikoli zužovat.
 
Důležitou pojistkou ochrany základních práv je ustanovení čl. 1 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]], podle něhož jsou základní práva ''nezadatelná'', ''nezcizitelná'', ''nepromlčitelná'' a ''nezrušitelná''. Jednou přiznaná základní práva tedy nelze odejmout ani [[novela |novelisací]] [[právní předpis|právního předpisu]], jímž byla stanovena; [[katalog]] základních práv lze pouze rozšiřovat, nikoli zužovat.
Řádka 21: Řádka 21:
 
V tomto směru je proto nanejvýš sporná novela [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních a práv a svobod]] z r. 1998, která prodloužila přípustnou dobu [[zadržení]] osoby předtím, než je postavena před [[soud]], ze 24 na 48 hodin.
 
V tomto směru je proto nanejvýš sporná novela [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních a práv a svobod]] z r. 1998, která prodloužila přípustnou dobu [[zadržení]] osoby předtím, než je postavena před [[soud]], ze 24 na 48 hodin.
  
==Soudní ochrana základních práv==
+
=== Absolutní a relativní lidská práva ===
 +
U lidských práv se užívá přívlastku absolutní a relativní ve zcela jiném smyslu než u samotných [[subjektivní právo|subjektivních práv]].
 +
 
 +
'''Absolutní lidská práva''' nelze omezit [[zákon]]em, neposuzují se v kontextu dalších lidských práv (vyjma absolutních) a nelze připustit, aby byla zpochybňována např. v zájmu národní bezpečnosti. V případě konfliktu dvou lidských práv, z nichž jedno je absolutní, musí toto právo vždy dostat přednost. Příkladem absolutního lidského práva je [[právo na život]].
 +
 
 +
'''Relativní (kvalifikovaná) lidská práva''' si konkurují. Je možné omezit je v případech, kdy to [[Listina základních práv a svobod|Listina]] nebo [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluva]] připouští, [[zákon]]em, a pokud se taková lidská práva dostanou do konfliktu, je třeba rozhodnout na základě [[princip proporcionality|principu proporcionality]]: přednost dostává to právo, které chrání vyšší hodnotu, avšak s minimálním nutným omezením práv ostatních, tak aby mezi konfliktními právy byla zachována úměrnost – proporcionalita. Příkladem relativního lidského práva je [[svoboda projevu]].
 +
 
 +
== Svobody ==
 +
Některá lidská práva mají vznešený název ''svobody''. Jsou to tato lidská práva:
 +
# [[osobní svoboda]]
 +
# [[svoboda pohybu]]
 +
# [[svoboda pobytu]]
 +
# [[svoboda myšlení]]
 +
# [[svoboda svědomí]]
 +
# [[svoboda náboženského vyznání]]
 +
# [[svoboda vědeckého bádání]]
 +
# [[svoboda umělecké tvorby]]
 +
# [[svoboda projevu]]
 +
# [[svoboda shromažďovací]]
 +
# [[svoboda spolčovací]]
 +
# [[svoboda koaliční]]
 +
 
 +
== Soudní ochrana základních práv ==
 
Ochranu základních práv poskytují jednak obecné [[soud]]y, jednak specialisovaná instituce zřízená k ochraně ústavnosti, [[Ústavní soud]].
 
Ochranu základních práv poskytují jednak obecné [[soud]]y, jednak specialisovaná instituce zřízená k ochraně ústavnosti, [[Ústavní soud]].
  
Řádka 28: Řádka 50:
 
Výkladové potíže byly donedávna s článkem 89 odst. 2 [[Ústava|Ústavy]], který stanoví všeobecnou závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Mnozí právní theoretici, včetně uznávaných autorit v oboru [[ústavní právo|ústavního práva]], měli za to, že Ústava má na mysli jen tolik, že takové rozhodnutí je závazné procesně, tzn. v rámci Ústavním soudem rozhodnuté věci, a nemá závaznost [[precedens|precedentu]]. Ústavní soud však (v souvislosti s rozhodováním o zákonnosti vazby) judikoval, že tento výklad Ústavy není správný, neboť závazností se minimálně v případě publikovaných nálezů Ústavního soudu míní závaznost precedenční, tzn. závaznost pro všechny obdobné případy.
 
Výkladové potíže byly donedávna s článkem 89 odst. 2 [[Ústava|Ústavy]], který stanoví všeobecnou závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Mnozí právní theoretici, včetně uznávaných autorit v oboru [[ústavní právo|ústavního práva]], měli za to, že Ústava má na mysli jen tolik, že takové rozhodnutí je závazné procesně, tzn. v rámci Ústavním soudem rozhodnuté věci, a nemá závaznost [[precedens|precedentu]]. Ústavní soud však (v souvislosti s rozhodováním o zákonnosti vazby) judikoval, že tento výklad Ústavy není správný, neboť závazností se minimálně v případě publikovaných nálezů Ústavního soudu míní závaznost precedenční, tzn. závaznost pro všechny obdobné případy.
  
== Absolutní a relativní lidská práva ==
+
== Mezinárodní ochrana ==
U lidských práv se užívá přívlastku absolutní a relativní ve zcela jiném smyslu než u samotných [[subjektivní právo|subjektivních práv]].
+
Protože lidská práva nejčastěji porušují [[stát]]y, má zvláštní význam mezinárodní ochrana lidských práv. Mezinárodní úmluvy se dělí na všeobecné, např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a zvláštní (partikulární), např. [[Úmluva proti mučení|Úmluvu proti mučení]] nebo [[Úmluva o právech dítěte|Úmluvu o právech dítěte]].
 +
 
 +
Nejvyzvýznamější mezinárodní oganisací na ochranu lidských práv je [[OSN]] a její Mezinárodní organisace práce. V Evropě má zvláštní význam [[Rada Evropy]] (RE, CoE) a její [[evropský soud pro lidská práva]] (ESLP, ECtHR). Ten však rozhoduje často účelově. Např. v ''Oberschlick v. Rakousko 2'' z 1. 7. 1997, sp. zn. [http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-58044 20834/92], rozhodl, že urážka prostá je chráněna svobodou projevu, pokud jsou pro ni zvláštní důvody. Nevyřčeným důvodem bylo, že urážený byl pravicový extrémista.
  
'''Absolutní lidská práva''' nelze omezit [[zákon]]em, neposuzují se v kontextu dalších lidských práv (vyjma absolutních) a nelze připustit, aby byla zpochybňována např. v zájmu národní bezpečnosti. V případě konfliktu dvou lidských práv, z nichž jedno je absolutní, musí toto právo vždy dostat přednost. Příkladem absolutního lidského práva je [[právo na život]].
+
[[EU]] lidským právům dlouho zvláštní pozornost nevěnovala, ale to se však změnilo.
  
'''Relativní lidská práva''' si konkurují. Je možné omezit je v případech, kdy to [[Listina základních práv a svobod|Listina]] nebo [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluva]] připouští, [[zákon]]em, a pokud se taková lidská práva dostanou do konfliktu, je třeba rozhodnout na základě [[princip proporcionality|principu proporcionality]]: přednost dostává to právo, které chrání vyšší hodnotu, avšak s minimálním nutným omezením práv ostatních, tak aby mezi konfliktními právy byla zachována úměrnost - proporcionalita. Příkladem relativního lidského práva je [[svoboda projevu]].
+
; Mezinárodní úmluvy
 +
# Všeobecná deklarace lidských práv z 10. prosince 1948. Její charakter je sporný. Dlouho byla považována za pouhé nezávazné ''[[soft law]]'', nyní se jí však přiznává závaznost mezinárodního obyčeje.
 +
# [[Úmluva o ochraně základních práv a svobod|Evropská úmluva o ochraně základních práv a svobod]] ze 4. listopadu 1950, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. (''European Convention on Human Rights'', ECHR). Je úmluvou Rady Evropy a aplikuje jí [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku (ESLP nebo ECtHR).
 +
# Evropská sociální charta z 18. října 1961, vyhlášená pod č. 14/2000 Sb. m. s. Je úmluvou Rady Evropy.
 +
# Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z 19. prosince  1966, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb. Je úmluvou OSN.
 +
# Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z 19. prosince  1966, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb. Je úmluvou OSN.
 +
# Revidovaná evropská sociální charta. Je úmluvou Rady Evropy.
  
 
== Diskuse o povaze lidských práv ==
 
== Diskuse o povaze lidských práv ==
 
Podle převažujícího výkladu jsou lidská práva svou povahou [[jusnaturalismus|přirozená]], takže moderní [[právní stát]]y představují synthesu přirozeněprávního základu, vrstvy nezcizitelných, nezadatelných a nezměnitelných lidských práv, jež svědčí každému bez rozdílu (a v některých případech se jich ani nelze vzdát), a [[juspositivismus|positivisticky]] pojímaného, obyčejného práva.
 
Podle převažujícího výkladu jsou lidská práva svou povahou [[jusnaturalismus|přirozená]], takže moderní [[právní stát]]y představují synthesu přirozeněprávního základu, vrstvy nezcizitelných, nezadatelných a nezměnitelných lidských práv, jež svědčí každému bez rozdílu (a v některých případech se jich ani nelze vzdát), a [[juspositivismus|positivisticky]] pojímaného, obyčejného práva.
  
Z hlediska [[juspositivismus|positivistického]] chápání práva je však takový výklad nepřijatelný, neboť lidským právům připisuje ahistorickou, [[:cs:transcendence|transcendentální]] legitimitu. Positivisté poukazují na to, že absolutisujeme-li lidská práva bez ohledu na jejich často kontroversní charakter a historickou podmíněnost, upřeme ''a priori'' legitimitu celé řadě názorových proudů, než mají ve společnosti podstatné zastoupení: např. zákaz [[trest smrti|trestu smrti]] (v [[mír]]ových podmínkách) je sice v evropských zemích uzákoněn jako právo ústavní, avšak nezanedbatelná část společnosti tento zákaz odmítá a tvrdí, že odstraněním [[trest smrti|trestu smrti]] se narušilo přirozené vnímání spravedlnosti. Je
+
Z hlediska [[juspositivismus|positivistického]] chápání práva je však takový výklad nepřijatelný, neboť lidským právům připisuje ahistorickou, transcendentální legitimitu. Positivisté poukazují na to, že absolutisujeme-li lidská práva bez ohledu na jejich často kontroversní charakter a historickou podmíněnost, upřeme ''a priori'' legitimitu celé řadě názorových proudů, než mají ve společnosti podstatné zastoupení: např. zákaz [[trest smrti|trestu smrti]] (v [[mír]]ových podmínkách) je sice v evropských zemích uzákoněn jako právo ústavní, avšak nezanedbatelná část společnosti tento zákaz odmítá a tvrdí, že odstraněním [[trest smrti|trestu smrti]] se narušilo přirozené vnímání spravedlnosti. Je zde tedy konflikt dvou přirozených práv, jehož řešení ve prospěch jednoho z nich je pouhým právněpolitickým rozhodnutím bez jakékoli transcendentální oprávněnosti.
zde tedy konflikt dvou přirozených práv, jehož řešení ve prospěch jednoho z nich je pouhým právněpolitickým rozhodnutím bez jakékoli transcendentální oprávněnosti.
 
  
Ještě silnější kontroverse se v posledních letech rozhořely v otázce práv ethnických a náboženských menšin. Stoupenci [[:cs:neokonzervatismus|neokonservativních]] názorů tvrdí, že přiznáním práva na ne-asimilaci menšin je podkopávána sama podstata a životaschopnost hostitelského [[stát]]u.
+
Ještě silnější kontroverse se v posledních letech rozhořely v otázce práv ethnických a náboženských menšin. Stoupenci neokonservativních názorů tvrdí, že přiznáním práva na ne-asimilaci menšin je podkopávána sama podstata a životaschopnost hostitelského [[stát]]u.
  
Z [[juspositivismus|positivistického]] hlediska jsou lidská práva dána především zkušeností z [[:cs:totalita|totalitních]] režimů [[:cs:20. století|20. století]]: vznikla prostou kodifikací těch hodnot, které byly lidem [[:cs:totalita|totalitní]] mocí upírány a nejsou tudíž ani [[:cs:transcendence|transcendentální]], ani nadčasová. [[Právo na život]] (a kategorický zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]) je odrazem neúcty [[:cs:totalita|totalitních]] vládců k životu a zmařených lidských životů, které si tyto režimy vyžádaly, právo na individualitu (tzn. [[svoboda svědomí]], [[svoboda projevu]], [[svoboda vyznání]], [[svoboda uměleckého projevu]] atp.) je kontraposicí snahy [[:cs:totalita|totalitních]] [[:cs:diktatura|diktatur]] po unifikaci člověka a potlačení jeho individuálních aspirací, právo na [[spravedlivý proces]] reflektuje realitu záměrného odepření přístupu ke [[spravedlnost]]i zejména v případech, kdy by měl být žalován sám [[:cs:totalita|totalitní]] [[stát]], ochrana [[vlastnictví]] představuje negaci masových majetkových přesunů ([[konfiskace|konfiskací]]), které byly pro [[:cs:totalita|totalitní]] režimy příznačné, zdůraznění principu [[legalita|legality]] výkonu [[veřejná moc|veřejné moci]] má vztah k mocenské zvůli předchozích utlačovatelů. Lidská práva jsou proto historicky podmíněná a změna [[katalog]]u lidských práv, a to ani jeho zúžení, by nemuselo nutně vést k zániku [[:cs:demokracie|demokratického]] [[právní stát|právního státu]].
+
Z [[juspositivismus|positivistického]] hlediska jsou lidská práva dána především zkušeností z [[totalita|totalitních]] režimů 20. století: vznikla prostou kodifikací těch hodnot, které byly lidem totalitní mocí upírány a nejsou tudíž ani transcendentální, ani nadčasová. [[Právo na život]] (a kategorický zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]) je odrazem neúcty totalitních vládců k životu a zmařených lidských životů, které si tyto režimy vyžádaly, právo na individualitu (tzn. [[svoboda svědomí]], [[svoboda projevu]], [[svoboda vyznání]], [[svoboda uměleckého projevu]] atp.) je kontraposicí snahy totalitních diktatur po unifikaci člověka a potlačení jeho individuálních aspirací, právo na [[spravedlivý proces]] reflektuje realitu záměrného odepření přístupu ke [[spravedlnost]]i zejména v případech, kdy by měl být žalován sám totalitní [[stát]], ochrana [[vlastnictví]] představuje negaci masových majetkových přesunů ([[konfiskace|konfiskací]]), které byly pro totalitní režimy příznačné, zdůraznění principu [[legalita|legality]] výkonu [[veřejná moc|veřejné moci]] má vztah k mocenské zvůli předchozích utlačovatelů. Lidská práva jsou proto historicky podmíněná a změna [[katalog]]u lidských práv, a to ani jeho zúžení, by nemuselo nutně vést k zániku demokratického [[právní stát|právního státu]].
  
 
=== Lidská práva právnických osob ===
 
=== Lidská práva právnických osob ===
Existuje též ostrý spor o to, zda [[právnická osoba|právnické osoby]] mají též lidská práva. Podle liberálního pojetí je právnická osoba fikce a lidská práva nemá. Majetková práva právnické osoby, která stát porušil, jsou v tomto pojetí chráněna nepřímo, prostřednictvím majetkových práv [[společník]]a.
+
Existuje též ostrý spor o to, zda [[právnická osoba|právnické osoby]] mají též lidská práva. Podle liberálního pojetí je právnická osoba fikce a lidská práva nemá. Majetková práva právnické osoby, která stát porušil, jsou v tomto pojetí chráněna nepřímo, prostřednictvím majetkových práv [[společník]]a. Podle konservativního pojetí je právnická osoba živoucím organismem. [[Ústavní soud]] se přiklonil ke konservativnímu pojetí a přiznal lidská práva právnickým osobám v nálezu ''Státní statek V., zemědělská a obchodní akciová společnost v. Pozemkový úřad v Praze – východ'' z 10. 10. 1996, sp. zn. I. ÚS 181/95. Nicméně v ''Občané proti zdražování telefonu v. Ministerstvo financí'' z 11. 5. 1999, U 34/14 SbNU 329, sp. zn. I. ÚS 74/99, stanovil, že ústavní stížnost jako ''[[actio popularis]]'' je nepřípustná.[http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=33356]
 +
 
 +
V nálezu ''Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v. Jednota, spotřební družstvo Kroměříž'' z 20. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 2741/07 přiznal ÚS lidská práva dokonce veřejnoprávní korporaci – České republice.[http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=58115] V usnesení ve věci ''Jihočeské matky v. Státní úřad pro jadernou bezpečnost'' z 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 3118/07, však ÚS lidská práva právnických osob podstatně omezil: "právnická osoba, v daném případě občanské sdružení, si nemůže oprávněně stěžovat na porušení základních práv nebo svobod svých členů, mají-li tato práva individuální charakter."[http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=59198]
 +
 
 +
Svérázné pojetí, že právnické osoby mají lidská práva, lze nyní již považovat za ústalenou judikaturu: ''Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v. I. J. a A. J.'' z 6. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1744/10.[http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1744-10] Stejné rozhodnutí tak lze očekávat ve věci ''Česká republika – Ministerstvo obrany'', sp. zn. I. ÚS 1052/10. Spor běží pouze o to, v jakém rozsahu. [[Nejvyšší správní soud]] se pokusil této svérázné koncepci čelit tím, že prostřednictvím [[distinguishing]] v rozsudku ve věci ''OSMPB v. ministerstvo financí'' omezil chudinská oprávnění právnických osob.[http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=20375]
 +
 
 +
[[:en:Corporate personhood debate|Obdobná debata]] probíhá v [[USA]]. V mezinárodní komparaci však právnické osoby lidská práva obvykle nemají.[http://www.hrcr.org/chart/remedies+application/scope_of_application.html] [[ESLP]] v ''16 rakouských obcí v. Rakousko''[http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?action=html&documentId=667341&portal=hbkm&source=externalbydocnumber&table=F69A27FD8FB86142BF01C1166DEA398649] jasně konstatoval, že veřejnoprávní korporace lidská práva nemají ''ratione personae''.[http://books.google.cz/books?id=CV9nqY8QfYQC&pg=PA75#v=onepage&q&f=false]
 +
 
 +
== {{Interní odkazy}} ==
 +
* [[právní stát]]
 +
* [[policejní stát]]
 +
* [[totalita]]
 +
* [[legální licence]]
 +
* [[ústavní soud]]
 +
* [[evropský soud pro lidská práva]]
 +
* [[výhrada svědomí]]
 +
* [[:en:United States Commission on Civil Rights|United States Commission on Civil Rights]] (anglicky)
 +
* [[:en:Inter-American Court of Human Rights|Inter-American Court of Human Rights]] (anglicky)
 +
 
 +
== {{Reference}} ==
 +
* ''Fundamentální články''. In Ottův slovník naučný IX, p. 771.
 +
* [[Pavel Molek]]: ''Politická práva''. Wolters Kluwer, Praha 2014, 616 pp., ISBN 978-80-7478-502-3, ASPI MN31CZ – [https://obchod.wolterskluwer.cz/cz/politicka-prava.p1609-1610.html anotace]
 +
 
 +
== {{Externí odkazy}} ==
 +
* [http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/rlp-uvod-17537/ Rada vlády České republiky pro lidská práva] (RLP)
 +
* [http://psp.cz/eknih/1986fs/slsn/stenprot/026schuz/s026013.htm Rozprava o osnovách zákonů o politických svobodách]
  
Podle konservativního pojetí je právnická osoba živoucím organismem. [[Ústavní soud]] se přiklonil ke konservativnímu pojetí a přiznal lidská práva dokonce veřejnoprávní korporaci – obci.
+
[[Kategorie:Lidská práva| ]]
  
[[Kategorie:Základní práva]]
+
[[af:Menseregte]]
 +
[[an:Dreitos umans]]
 +
[[ar:حقوق الإنسان]]
 +
[[arc:ܙܕܩܐ ܕܒܪܢܫܐ]]
 +
[[az:İnsan Haqları]]
 +
[[bat-smg:Žmuogaus teisės]]
 +
[[br:Gwirioù Mab-Den]]
 +
[[bs:Ljudska prava]]
 +
[[ca:Drets humans]]
 +
[[cs:Lidská práva]]
 +
[[cy:Hawliau dynol]]
 +
[[da:Menneskerettighederne]]
 +
[[de:Menschenrechte]]
 +
[[el:Ανθρώπινα δικαιώματα]]
 +
[[en:Human rights]]
 +
[[eo:Homaj rajtoj]]
 +
[[es:Derechos Humanos]]
 +
[[et:Inimõigused]]
 +
[[fa:حقوق بشر]]
 +
[[fi:Ihmisoikeudet]]
 +
[[fr:Droits de l'homme]]
 +
[[gl:Dereitos humanos]]
 +
[[ha:Hakkokin Yan-adam]]
 +
[[he:זכויות האדם]]
 +
[[hi:मानवाधिकार]]
 +
[[hr:Ljudska prava]]
 +
[[hu:Emberi jogok]]
 +
[[id:Hak asasi manusia]]
 +
[[io:Homala Yuri]]
 +
[[is:Mannréttindi]]
 +
[[it:Diritti umani]]
 +
[[ja:人権]]
 +
[[jv:Hak asasi manungsa]]
 +
[[ka:ადამიანის უფლებები]]
 +
[[ko:인권]]
 +
[[ku:Mafên mirovan]]
 +
[[la:Iura humana]]
 +
[[lt:Žmogaus teisės]]
 +
[[lv:Cilvēktiesības]]
 +
[[mk:Човекови права]]
 +
[[ml:മനുഷ്യാവകാശധ്വംസനം]]
 +
[[nl:Rechten van de mens]]
 +
[[no:Menneskerettigheter]]
 +
[[oc:Dreches de l'òme]]
 +
[[pl:Prawa człowieka]]
 +
[[ps:بشري حقونه]]
 +
[[pt:Direitos humanos]]
 +
[[qu:Runa hayñi]]
 +
[[ro:Drepturile omului]]
 +
[[ru:Права и свободы человека и гражданина]]
 +
[[scn:Dritti umani]]
 +
[[simple:Human rights]]
 +
[[sk:Ľudské práva]]
 +
[[sl:Človekove pravice]]
 +
[[sq:Të Drejtat e Njeriut]]
 +
[[sr:Људска права]]
 +
[[sv:Mänskliga rättigheter]]
 +
[[sw:Haki za binadamu]]
 +
[[ta:மனித உரிமைகள்]]
 +
[[tg:Ҳуқуқҳои инсон]]
 +
[[th:สิทธิมนุษยชน]]
 +
[[tl:Karapatang pantao]]
 +
[[tr:İnsan hakları]]
 +
[[uk:Права людини]]
 +
[[vi:Nhân quyền]]
 +
[[wa:Abondroets des djins]]
 +
[[war:Katungod pantawo]]
 +
[[zh:人权]]
 +
[[zh-min-nan:Jîn-kôan]]

Aktuální verse z 22. 8. 2018, 15:57

Lidské právo (angl. human right, fr. droit de l'homme, něm. Menschenrecht) je to oprávnění, které je ústavou zaručeno všem lidem ve vztahu ke státu.

Terminologie

Původním českým termínem byla fundamentální práva, dnes základní práva z angl. fundamental rights, fr. droits fondamentaux, něm. Grundrechte. Po druhé světové válce se stále více vžívá pojem lidská práva (angl. human rights, fr. droits de l'homme, něm. Menschenrechte). Popsaný usus je vesměs dodržován i v českém právním řádu a v judikatuře Ústavního soudu.

Někdy se mezi oběma pojmy rozlišuje. Lidskými právy jsou v tomto chápání jen taková základní práva, která svědčí každému, bez ohledu na to, je-li občanem daného státu; nejsou jimi tedy zejména práva politická. Někdy se po vzoru Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod hovoří o "lidských právech a základních svobodách", avšak neboť svoboda je pouhým typem subjektivního práva, nemá taková terminologie racionální opodstatnění.

Neboť lidská práva bývají zaručena ústavou, promiscue se pro ně často užívá též označení ústavní práva. Tato práva jsou garantována jednak samotnou Ústavou a Listinou základních práv a svobod, jednak řadou mezinárodních závazků České republiky.

Generace lidských práv

  1. občanská (angl. Civil Rights) – zejména právo na život, zákaz mučení a nucené práce, právo na soukromé vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda svědomí.
  2. politická (angl. Political Rights) – zejména svoboda projevu, petiční právo, svoboda shromažďovací, spolčovací a všeobecné volební právo přímé, rovné a tajné.
  3. sociální (angl. Social Rights) – zejména právo na práci, stávku, odměnu, pojištění a odbory, zákaz práce dětí.
  4. ekologická – právo na zdravé životní prostředí.

První dvě generace jsou regulovány mezinárodní paktem o občanských a politických právech, druhé dvě mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Podle jiného dělení se systém základních práv se člení na tzv. lidská práva, která svědčí každému bez rozdílu státní příslušnosti (např. zákaz trestu smrti), a práva politická, která mohou v plné míře využívat pouze čeští občané – čeští státní příslušníci (např. právo sdružovat se v politických stranách). Další členění je podle povahy zákadním právem chráněného zájmu, např. práva sociální, práva kulturní, práva národnostních menšin apod.

Důležitou pojistkou ochrany základních práv je ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou základní práva nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Jednou přiznaná základní práva tedy nelze odejmout ani novelisací právního předpisu, jímž byla stanovena; katalog základních práv lze pouze rozšiřovat, nikoli zužovat.

V tomto směru je proto nanejvýš sporná novela Listiny základních a práv a svobod z r. 1998, která prodloužila přípustnou dobu zadržení osoby předtím, než je postavena před soud, ze 24 na 48 hodin.

Absolutní a relativní lidská práva

U lidských práv se užívá přívlastku absolutní a relativní ve zcela jiném smyslu než u samotných subjektivních práv.

Absolutní lidská práva nelze omezit zákonem, neposuzují se v kontextu dalších lidských práv (vyjma absolutních) a nelze připustit, aby byla zpochybňována např. v zájmu národní bezpečnosti. V případě konfliktu dvou lidských práv, z nichž jedno je absolutní, musí toto právo vždy dostat přednost. Příkladem absolutního lidského práva je právo na život.

Relativní (kvalifikovaná) lidská práva si konkurují. Je možné omezit je v případech, kdy to Listina nebo Úmluva připouští, zákonem, a pokud se taková lidská práva dostanou do konfliktu, je třeba rozhodnout na základě principu proporcionality: přednost dostává to právo, které chrání vyšší hodnotu, avšak s minimálním nutným omezením práv ostatních, tak aby mezi konfliktními právy byla zachována úměrnost – proporcionalita. Příkladem relativního lidského práva je svoboda projevu.

Svobody

Některá lidská práva mají vznešený název svobody. Jsou to tato lidská práva:

  1. osobní svoboda
  2. svoboda pohybu
  3. svoboda pobytu
  4. svoboda myšlení
  5. svoboda svědomí
  6. svoboda náboženského vyznání
  7. svoboda vědeckého bádání
  8. svoboda umělecké tvorby
  9. svoboda projevu
  10. svoboda shromažďovací
  11. svoboda spolčovací
  12. svoboda koaliční

Soudní ochrana základních práv

Ochranu základních práv poskytují jednak obecné soudy, jednak specialisovaná instituce zřízená k ochraně ústavnosti, Ústavní soud.

Výkladu základních práv se věnuje rozsáhlá judikatura Ústavního soudu. Ten mimo jiné rozhodl, že porušení základních práv musí poskytnout ochranu každý soud na základě každého opravného prostředku; dosavadní výklad Nejvyššího soudu, který mnohá dovolání, jež tvrdila porušení základních práv dovolatele, odmítal s tím, že nenaplňují formální požadavky z hlediska přípustných dovolacích důvodů, a odkazoval dovolatele do řízení o ústavní stížnosti, není tedy ústavně konformní a Nejvyššímu soudu byl zakázán.

Výkladové potíže byly donedávna s článkem 89 odst. 2 Ústavy, který stanoví všeobecnou závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Mnozí právní theoretici, včetně uznávaných autorit v oboru ústavního práva, měli za to, že Ústava má na mysli jen tolik, že takové rozhodnutí je závazné procesně, tzn. v rámci Ústavním soudem rozhodnuté věci, a nemá závaznost precedentu. Ústavní soud však (v souvislosti s rozhodováním o zákonnosti vazby) judikoval, že tento výklad Ústavy není správný, neboť závazností se minimálně v případě publikovaných nálezů Ústavního soudu míní závaznost precedenční, tzn. závaznost pro všechny obdobné případy.

Mezinárodní ochrana

Protože lidská práva nejčastěji porušují státy, má zvláštní význam mezinárodní ochrana lidských práv. Mezinárodní úmluvy se dělí na všeobecné, např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a zvláštní (partikulární), např. Úmluvu proti mučení nebo Úmluvu o právech dítěte.

Nejvyzvýznamější mezinárodní oganisací na ochranu lidských práv je OSN a její Mezinárodní organisace práce. V Evropě má zvláštní význam Rada Evropy (RE, CoE) a její evropský soud pro lidská práva (ESLP, ECtHR). Ten však rozhoduje často účelově. Např. v Oberschlick v. Rakousko 2 z 1. 7. 1997, sp. zn. 20834/92, rozhodl, že urážka prostá je chráněna svobodou projevu, pokud jsou pro ni zvláštní důvody. Nevyřčeným důvodem bylo, že urážený byl pravicový extrémista.

EU lidským právům dlouho zvláštní pozornost nevěnovala, ale to se však změnilo.

Mezinárodní úmluvy
  1. Všeobecná deklarace lidských práv z 10. prosince 1948. Její charakter je sporný. Dlouho byla považována za pouhé nezávazné soft law, nyní se jí však přiznává závaznost mezinárodního obyčeje.
  2. Evropská úmluva o ochraně základních práv a svobod ze 4. listopadu 1950, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. (European Convention on Human Rights, ECHR). Je úmluvou Rady Evropy a aplikuje jí Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP nebo ECtHR).
  3. Evropská sociální charta z 18. října 1961, vyhlášená pod č. 14/2000 Sb. m. s. Je úmluvou Rady Evropy.
  4. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z 19. prosince 1966, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb. Je úmluvou OSN.
  5. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z 19. prosince 1966, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb. Je úmluvou OSN.
  6. Revidovaná evropská sociální charta. Je úmluvou Rady Evropy.

Diskuse o povaze lidských práv

Podle převažujícího výkladu jsou lidská práva svou povahou přirozená, takže moderní právní státy představují synthesu přirozeněprávního základu, vrstvy nezcizitelných, nezadatelných a nezměnitelných lidských práv, jež svědčí každému bez rozdílu (a v některých případech se jich ani nelze vzdát), a positivisticky pojímaného, obyčejného práva.

Z hlediska positivistického chápání práva je však takový výklad nepřijatelný, neboť lidským právům připisuje ahistorickou, transcendentální legitimitu. Positivisté poukazují na to, že absolutisujeme-li lidská práva bez ohledu na jejich často kontroversní charakter a historickou podmíněnost, upřeme a priori legitimitu celé řadě názorových proudů, než mají ve společnosti podstatné zastoupení: např. zákaz trestu smrti (v mírových podmínkách) je sice v evropských zemích uzákoněn jako právo ústavní, avšak nezanedbatelná část společnosti tento zákaz odmítá a tvrdí, že odstraněním trestu smrti se narušilo přirozené vnímání spravedlnosti. Je zde tedy konflikt dvou přirozených práv, jehož řešení ve prospěch jednoho z nich je pouhým právněpolitickým rozhodnutím bez jakékoli transcendentální oprávněnosti.

Ještě silnější kontroverse se v posledních letech rozhořely v otázce práv ethnických a náboženských menšin. Stoupenci neokonservativních názorů tvrdí, že přiznáním práva na ne-asimilaci menšin je podkopávána sama podstata a životaschopnost hostitelského státu.

Z positivistického hlediska jsou lidská práva dána především zkušeností z totalitních režimů 20. století: vznikla prostou kodifikací těch hodnot, které byly lidem totalitní mocí upírány a nejsou tudíž ani transcendentální, ani nadčasová. Právo na život (a kategorický zákaz trestu smrti) je odrazem neúcty totalitních vládců k životu a zmařených lidských životů, které si tyto režimy vyžádaly, právo na individualitu (tzn. svoboda svědomí, svoboda projevu, svoboda vyznání, svoboda uměleckého projevu atp.) je kontraposicí snahy totalitních diktatur po unifikaci člověka a potlačení jeho individuálních aspirací, právo na spravedlivý proces reflektuje realitu záměrného odepření přístupu ke spravedlnosti zejména v případech, kdy by měl být žalován sám totalitní stát, ochrana vlastnictví představuje negaci masových majetkových přesunů (konfiskací), které byly pro totalitní režimy příznačné, zdůraznění principu legality výkonu veřejné moci má vztah k mocenské zvůli předchozích utlačovatelů. Lidská práva jsou proto historicky podmíněná a změna katalogu lidských práv, a to ani jeho zúžení, by nemuselo nutně vést k zániku demokratického právního státu.

Lidská práva právnických osob

Existuje též ostrý spor o to, zda právnické osoby mají též lidská práva. Podle liberálního pojetí je právnická osoba fikce a lidská práva nemá. Majetková práva právnické osoby, která stát porušil, jsou v tomto pojetí chráněna nepřímo, prostřednictvím majetkových práv společníka. Podle konservativního pojetí je právnická osoba živoucím organismem. Ústavní soud se přiklonil ke konservativnímu pojetí a přiznal lidská práva právnickým osobám v nálezu Státní statek V., zemědělská a obchodní akciová společnost v. Pozemkový úřad v Praze – východ z 10. 10. 1996, sp. zn. I. ÚS 181/95. Nicméně v Občané proti zdražování telefonu v. Ministerstvo financí z 11. 5. 1999, U 34/14 SbNU 329, sp. zn. I. ÚS 74/99, stanovil, že ústavní stížnost jako actio popularis je nepřípustná.[1]

V nálezu Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v. Jednota, spotřební družstvo Kroměříž z 20. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 2741/07 přiznal ÚS lidská práva dokonce veřejnoprávní korporaci – České republice.[2] V usnesení ve věci Jihočeské matky v. Státní úřad pro jadernou bezpečnost z 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 3118/07, však ÚS lidská práva právnických osob podstatně omezil: "právnická osoba, v daném případě občanské sdružení, si nemůže oprávněně stěžovat na porušení základních práv nebo svobod svých členů, mají-li tato práva individuální charakter."[3]

Svérázné pojetí, že právnické osoby mají lidská práva, lze nyní již považovat za ústalenou judikaturu: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v. I. J. a A. J. z 6. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1744/10.[4] Stejné rozhodnutí tak lze očekávat ve věci Česká republika – Ministerstvo obrany, sp. zn. I. ÚS 1052/10. Spor běží pouze o to, v jakém rozsahu. Nejvyšší správní soud se pokusil této svérázné koncepci čelit tím, že prostřednictvím distinguishing v rozsudku ve věci OSMPB v. ministerstvo financí omezil chudinská oprávnění právnických osob.[5]

Obdobná debata probíhá v USA. V mezinárodní komparaci však právnické osoby lidská práva obvykle nemají.[6] ESLP v 16 rakouských obcí v. Rakousko[7] jasně konstatoval, že veřejnoprávní korporace lidská práva nemají ratione personae.[8]

Vizte též

Prameny a literatura

Další odkazy