Mezinárodní právo veřejné: Porovnání verzí
(→Prameny mezinárodní práva: typo) |
(== {{Interní odkazy}} ==) |
||
| Řádka 31: | Řádka 31: | ||
== Mezinárodní právo soukromé == | == Mezinárodní právo soukromé == | ||
Mezinárodní právo soukromé má s mezinárodním právem (veřejným) společný jen cizí prvek. Jinak se jedná o část [[občanské právo|občanského práva]], která shrnuje kolisní normy a řeší tak, který [[právní řád]] se na [[skutková podstata|skutkovou podstatu]] použije, např. zda český nebo anglický. | Mezinárodní právo soukromé má s mezinárodním právem (veřejným) společný jen cizí prvek. Jinak se jedná o část [[občanské právo|občanského práva]], která shrnuje kolisní normy a řeší tak, který [[právní řád]] se na [[skutková podstata|skutkovou podstatu]] použije, např. zda český nebo anglický. | ||
| + | |||
| + | == {{Interní odkazy}} == | ||
| + | * [[Neutralita]] | ||
[[Kategorie:Mezinárodní právo| ]] | [[Kategorie:Mezinárodní právo| ]] | ||
Verse z 8. 3. 2007, 10:22
Mezinárodní právo je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.
Ve vztahu k vnitrostátnímu právu se rozlišuje mezi
- monistickým přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a
- dualistickým přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn)
Obsah
Subjekty mezinárodního práva
Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou mezinárodní subjektivitou. Za hlavní prvky, které tuto subjektivitu definují, patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům, a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)
Za způsobilost k právním úkonům se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:
- svrchované státy (politická entita mající stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy)
- mezinárodní organizace
- zvláštní politické jednotky
- jednotlivci (fyzické osoby)
Prameny mezinárodního práva
Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.
Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:
a pomocné, kam se zařazují
- obecné zásady právní
- soudní rozhodnutí (tzv. case law)
- učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva (nauka mezinárodního práva)
- vnitrostátní akty státu
- akty mezinárodních organizací
- akty států
- ekvita (equity) - princip spravedlnosti
Mezinárodní právo soukromé
Mezinárodní právo soukromé má s mezinárodním právem (veřejným) společný jen cizí prvek. Jinak se jedná o část občanského práva, která shrnuje kolisní normy a řeší tak, který právní řád se na skutkovou podstatu použije, např. zda český nebo anglický.
