Mezinárodní právo veřejné

Přejít na: navigace, hledání

Mezinárodní právo je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.

V zásadě se mezinárodní právo dělí na mezinárodní právo veřejné a soukromé. Ve vztahu k vnitrostátnímu právu převládá monistický přístup, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon, a dualistický přístup, kdy mezinárodní smlouvy musí být ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou.

Subjekty mezinárodního práva

Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou subjektivitou. Mezi hlavní prvky, které definují tuto mezinárodní subjektivitu, proto patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, tedy o vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)

Za způsobilost k právním úkonům se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:

Prameny mezinárodní práva

Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.

Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:

a pomocné, kam se zařazují