Návrh na určení lhůty: Porovnání verzí
(Doplněno) |
d (na) |
||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
Podání návrhu musí předcházet neúspěšná stížnost [[předseda soudu|předsedovi soudu]] a pro rozhodnutí o něm je stanovena pevná lhůta 20 pracovních dnů. | Podání návrhu musí předcházet neúspěšná stížnost [[předseda soudu|předsedovi soudu]] a pro rozhodnutí o něm je stanovena pevná lhůta 20 pracovních dnů. | ||
| − | U [[NS ČR]] má rozhodování o tomto návrhu monopol 21. senát, který dosud žádnému návrhu nevyhověl. U ostatních soudů je situace podobná, takže se dá říct, že tento institut je zcela neúčinný a jedná se fakticky jen o "Potěmkinovu vesnici", která má českému státu zajistit ''alibi'' a snížit počet neúspěšných sporů před [[ESLP|Evropským soudem pro lidská práva]]. | + | U [[NS ČR]] má na rozhodování o tomto návrhu monopol 21. senát, který dosud žádnému návrhu nevyhověl. U ostatních soudů je situace podobná, takže se dá říct, že tento institut je zcela neúčinný a jedná se fakticky jen o "Potěmkinovu vesnici", která má českému státu zajistit ''alibi'' a snížit počet neúspěšných sporů před [[ESLP|Evropským soudem pro lidská práva]]. |
Konkrétní rozhodnutí o návrzích na určení lhůty bývají svým obsahem bizarní: např. Vrchní soud v Olomouci opakovaně (a protiústavně) judikoval, že účastník má právo nikoli na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale pouze na projednání v pořadí došlých věcí, Městský soud v Praze zase neshledal žádné průtahy ve 12,5 roku trvajícím trestním řízení. | Konkrétní rozhodnutí o návrzích na určení lhůty bývají svým obsahem bizarní: např. Vrchní soud v Olomouci opakovaně (a protiústavně) judikoval, že účastník má právo nikoli na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale pouze na projednání v pořadí došlých věcí, Městský soud v Praze zase neshledal žádné průtahy ve 12,5 roku trvajícím trestním řízení. | ||
Verse z 8. 3. 2008, 18:32
Návrh na určení lhůty je speciální druh podání, jímž se mají odstranit průtahy v řízení.
Tento institut je upraven v § 174a zákona o soudech a soudcích. Jeho podstatou je, že vyšší soud (nebo jiný senát téhož soudu, pokud jde o průtahy u NS nebo NSS) stanoví nižšímu soudu závaznou lhůtu, v níž je ten povinen učinit procesní úkon, u kterého navrhovatel namítá průtahy v řízení. Vůbec však neřeší (pro pozdější fasi řízení typickou) situaci, že soud je sice nečinný, ale jeho nečinnost nelze připsat žádném konkrétnímu úkonu.
Podání návrhu musí předcházet neúspěšná stížnost předsedovi soudu a pro rozhodnutí o něm je stanovena pevná lhůta 20 pracovních dnů.
U NS ČR má na rozhodování o tomto návrhu monopol 21. senát, který dosud žádnému návrhu nevyhověl. U ostatních soudů je situace podobná, takže se dá říct, že tento institut je zcela neúčinný a jedná se fakticky jen o "Potěmkinovu vesnici", která má českému státu zajistit alibi a snížit počet neúspěšných sporů před Evropským soudem pro lidská práva.
Konkrétní rozhodnutí o návrzích na určení lhůty bývají svým obsahem bizarní: např. Vrchní soud v Olomouci opakovaně (a protiústavně) judikoval, že účastník má právo nikoli na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale pouze na projednání v pořadí došlých věcí, Městský soud v Praze zase neshledal žádné průtahy ve 12,5 roku trvajícím trestním řízení.
