Nedbalost: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Formulace)
(http://franciscan-archive.org/bonaventura/opera/bon02525.html)
 
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 5: Řádka 5:
 
* nevěděla, že může následek způsobit, ačkoli to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měla a mohla ('''nevědomá nedbalost''').
 
* nevěděla, že může následek způsobit, ačkoli to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měla a mohla ('''nevědomá nedbalost''').
  
V případě nevědomé nedbalosti jde tedy právní pojetí [[zavinění]] proti usu běžnému, kde přežívá náboženská zásada "nevědomost hříchu nečiní" (''ignorantia excusat peccatum'').
+
V případě nevědomé nedbalosti jde tedy právní pojetí [[zavinění]] proti usu běžnému, kde přežívá náboženská zásada "nevědomost hříchu nečiní" (''ignorantia excusat peccatum'').[http://franciscan-archive.org/bonaventura/opera/bon02525.html]
  
Jak je podrobněji objasněno v článku o [[úmysl]]u, nutnost "prokazování" úmyslu v českém [[trestní právo|trestním právu]] přináší řadu praktických komplikací a vede k deformované aplikaci práva.
+
Jak je podrobněji objasněno v článku o [[úmysl]]u, nutnost "prokazování" [[úmysl]]u v českém [[trestní právo|trestním právu]] přináší řadu praktických komplikací a vede k deformované aplikaci práva.
  
Rozdíl mezi vědomou nedbalostí ("věděl, že může způsobit, ale nepředpokládal to") a nepřímým [[úmysl]]em ("věděl, že může způsobit, a byl s tím srozuměn") je velice subtilní a ani z okolností jednání pachatele trestného činu zpravidla nelze s jistotou usoudit, zda určité jednání bylo ještě nedbalé nebo již úmyslné. To vede [[soud]]y k tomu, že v případě násilných [[trestný čin|trestných činů]] úmysl - někdy nedůvodně - presumují (udeří-li pachatel oběť pohrabáčem, předpokládá se úmysl ji usmrtit), kdežto u hospodářských trestných činů se - stejně nedůvodně - presumuje nedbalost (prodej [[akcie|akcií]] nebo [[obchodní podíl|obchodního podílu]] [[obchodní společnost]]i za desetinu nebo desetinásobek skutečné ceny nepostačuje jako důkaz [[podvod|fraudulentního]] jednání, neboť obviněný bude s úspěchem tvrdit, že o této skutečnosti buď nevěděl, nebo v ní neviděl jednání na úkor [[poškozený]]ch).
+
Rozdíl mezi vědomou nedbalostí ("věděl, že může způsobit, ale nepředpokládal to") a nepřímým [[úmysl]]em ("věděl, že může způsobit, a byl s tím srozuměn") je velice subtilní a ani z okolností jednání [[pachatel]]e [[trestný čin|trestného činu]] zpravidla nelze s jistotou usoudit, zda určité jednání bylo ještě nedbalé nebo již úmyslné. To vede [[soud]]y k tomu, že v případě násilných [[trestný čin|trestných činů]] [[úmysl]] – někdy nedůvodně presumují (udeří-li [[pachatel]] [[oběť]] pohrabáčem, předpokládá se [[úmysl]] ji usmrtit), kdežto u hospodářských trestných činů se stejně nedůvodně presumuje nedbalost (prodej [[akcie|akcií]] nebo [[obchodní podíl|obchodního podílu]] [[obchodní společnost]]i za desetinu nebo desetinásobek skutečné ceny nepostačuje jako důkaz [[podvod|fraudulentního]] jednání, neboť [[obviněný]] bude s úspěchem tvrdit, že o této skutečnosti buď nevěděl, nebo v ní neviděl jednání na úkor [[poškozený]]ch).
  
{{Viztéž}}
+
== Hrubá a lehká nedbalost ==
 +
* ''culpa lata'' (hrubá nedbalost). Platí zde právní zásada: ''Culpa lata dolo proxima est.'' (Hrubá nedbalost je srovnatelná s úmyslem.) Podle § 447 odst. 2 [[OZ]] k ní [[soud]] přihlíží při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku.
 +
* ''culpa levis'' (lehká nedbalost)
 +
* ''custodia'' (odpovědnost za náhodu)
 +
 
 +
Jedná se o tradiční římské dělení.
 +
 
 +
== {{Interní odkazy}} ==
 
* [[úmysl]]
 
* [[úmysl]]
 
* [[zavinění]]
 
* [[zavinění]]
 
* [[trestný čin]]
 
* [[trestný čin]]
 
* [[přestupek]]
 
* [[přestupek]]
 +
 +
== {{Externí odkazy}} ==
 +
* [[:cs:Culpa lata dolo comparabitur]]
 +
 +
[[Kategorie:Trestní právo]]
 +
[[Kategorie:Občanské právo]]
 +
[[Kategorie:Římské právo]]

Aktuální verse z 29. 8. 2010, 09:30

Nedbalost vyjadřuje vztah mezi stavem vůle fysické osoby a následkem jejího jednání (popř. nečinnosti), který je slabší než v případě úmyslu. Nedbalostní jednání je však přesto považováno za zaviněné.

Existují dva stupně nedbalosti, rozlišující se podle toho, zda osoba:

  • věděla, že může způsobit určitý následek, avšak bez přiměřeného důvodu předpokládala, že k němu nedojde (vědomá nedbalost); nebo
  • nevěděla, že může následek způsobit, ačkoli to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měla a mohla (nevědomá nedbalost).

V případě nevědomé nedbalosti jde tedy právní pojetí zavinění proti usu běžnému, kde přežívá náboženská zásada "nevědomost hříchu nečiní" (ignorantia excusat peccatum).[1]

Jak je podrobněji objasněno v článku o úmyslu, nutnost "prokazování" úmyslu v českém trestním právu přináší řadu praktických komplikací a vede k deformované aplikaci práva.

Rozdíl mezi vědomou nedbalostí ("věděl, že může způsobit, ale nepředpokládal to") a nepřímým úmyslem ("věděl, že může způsobit, a byl s tím srozuměn") je velice subtilní a ani z okolností jednání pachatele trestného činu zpravidla nelze s jistotou usoudit, zda určité jednání bylo ještě nedbalé nebo již úmyslné. To vede soudy k tomu, že v případě násilných trestných činů úmysl – někdy nedůvodně – presumují (udeří-li pachatel oběť pohrabáčem, předpokládá se úmysl ji usmrtit), kdežto u hospodářských trestných činů se – stejně nedůvodně – presumuje nedbalost (prodej akcií nebo obchodního podílu obchodní společnosti za desetinu nebo desetinásobek skutečné ceny nepostačuje jako důkaz fraudulentního jednání, neboť obviněný bude s úspěchem tvrdit, že o této skutečnosti buď nevěděl, nebo v ní neviděl jednání na úkor poškozených).

Hrubá a lehká nedbalost

  • culpa lata (hrubá nedbalost). Platí zde právní zásada: Culpa lata dolo proxima est. (Hrubá nedbalost je srovnatelná s úmyslem.) Podle § 447 odst. 2 OZ k ní soud přihlíží při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku.
  • culpa levis (lehká nedbalost)
  • custodia (odpovědnost za náhodu)

Jedná se o tradiční římské dělení.

Vizte též

Další odkazy