Nepříčetnost: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(doladění)
d (Typo)
 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Příčetnost''' je takový stav vědomí, kdy psychický stav umožňuje jednajícímu plnou kontrolu nad jeho chováním.
+
'''Nepříčetnost''' je takový psychický stav, v němž jednající není s to rozpoznat nebezpečnost svého chování nebo je nedokáže dostatečně ovládat. Je-li [[pachatel]] v době spáchání činu nepříčetný, není trestně odpovědný, ledaže by si tento stav [[úmysl]]ně přivodil s cílem [[trestný čin]] spáchat ("napil se na kuráž").
  
Trestní a přestupkové předpisy nepopírají možnost jiných forem [[zavinění]], ale takové formy nepostačují k uplatnění [[odpovědnost]]i. K trestnosti činu nebo odpovědnost za [[přestupek]] tedy nepostačují níže psané formy zavinění (způsobení), které [[trestní zákon]] z odpovědnosti vylučuje výslovně jako nepříčetnost):
+
K tomu, aby byl pachatel příčetný, musí být u něj zachována jak rozpoznávací, tak ovládací schopnost.
  
== Nerozpoznání následků pro duševní poruchu ==
+
'''Rozpoznávací schopnost''', tedy schopnost chápat důsledky svého jednání, jeho [[společenská nebezpečnost|společenskou nebezpečnost]], je dlouhodobě snížená nebo zcela vymizelá u vážně duševně nemocných pachatelů (schizofrenie) nebo u pachatelů s vyšším stupněm mentální retardace. Krátkodobě může být rozpoznávací schopnost snížena v důsledku intoxikace alkoholem nebo jinými [[návyková látka|návykovými látkami]]. Pachatelům takových trestných činů bývá běžně [[soud]]em místo [[trest]]u nebo ve spojení s trestem za [[opilství]] nařizována [[ochranná léčba]].
Pachatel může nerozpoznat [[společenská nebezpečnost|společenskou nebezpečnost]] činu pro duševní poruchu nejspíše tehdy, je-li příčinou nerozpoznání porucha s bludy (typicky schizofrenie) (F20–F29) nebo mentální retardace (F70–F79 dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN–10).  
 
  
Příklad: když „hlasy“ někomu naléhavě přikazují někoho zabít, může se mu naléhavost takové žádosti subjektivně jevit jako přiměřený důvod k jednání, který formálně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu vraždy.  
+
'''Ovládací schopnost''', schopnost ovládnout své jednání, se snižuje nebo ztrácí i v situaci, kdy se psychicky zdravý a střízlivý člověk dostane do zcela mimořádné situace, která krátkodobě změní navyklé vzorce jeho chování (např. manžel, který zjistí, že jeho manželka byla právě [[znásilnění|znásilněna]], pachatele dostihne a [[vražda|zavraždí]] jej). Tyto případy bývají sporné, neboť v obecném povědomí není tento druh nepříčetnosti dostatečným důvodem k zániku trestní odpovědnosti, na druhé straně má veřejnost tendenci pachatele za jednání v afektu exkulpovat, jde-li o spravedlivou odplatu (viz ''[[lex talionis]]'').
  
== Neschopnost ovládat své jednání pro duševní poruchu ==
+
Částečné snížení rozpoznávací nebo ovládací schopnosti k zániku trestní odpovědnosti nepostačuje, k tomu je třeba, aby aspoň jedna z těchto složek zcela vymizela.
Do této kategorie by nejspíš mohlo spadat jednání ve stavu náměsíčnosti (somnambulism, F51.3) nebo některých forem schizofrenie.  
 
  
Příklad: člověk se ráno probudí a zjistí, že v noci zabil svou ženu, aniž by o tom věděl.  
+
Okolnost, že trestný čin byl spáchán ve stavu silného rozrušení, je jednou z [[polehčující okolnost|polehčujících okolností]].
  
V praxi bývá často ustanovení zneužíváno pro jednání související s odlišností sexuality (parafilie). Snížená příčetnost může být typická například pro patologickou sexuální agresivitu, avšak například u pedofilie neschopnost ovládat své jednání zpravidla není způsobena samotnou parafilií, ale například psychickou disociací vyvolanou tím, že pachatel své dispozice potlačoval nebo neměl možnost nalézt socializované vzorce jejich uplatnění. Většinou však mezi příčinami jednání není prvořadě „neschopnost ovládat své jednání“, ale odlišné osobní zájmy nebo psychické potřeby pachatele, tedy by spíše mohla být uplatněna jako polehčující okolnost tíživá osobní situace, kterou si pachatel sám nezpůsobil – situaci [[krajní nouze]], která by čin zbavila trestnosti zcela, by se dala uplatnit například v případě, kdy by dobrovolným sexuálním kontaktem byla bezprostředně odvracena sebevražda způsobená erotickou frustrací jednoho z účastníků jednání.
+
== Nepříčetnost v občanském právu ==
  
Příklad: při procházce v parku někdo uvidí pěknou ženu a hormonální pochody se rozběhnou tak intenzivně, že vyřadí z činnosti volní a racionální složku psychiky.  
+
Příčetnost je podmínkou [[zavinění]] i v [[občanské právo|občanském právu]], takže z její absence lze obecně dovozovat i zproštění odpovědnosti za [[škoda|škodu]]. To se však týká zejména případů dlouhodobé nepříčetnosti. Jestliže se [[škůdce]] sám uvedl do stavu nepříčetnosti, přičemž mohl a měl vědět, co v tomto stavu může způsobit, lze dovodit [[nedbalost]]ní zavinění, které odpovědnost za škodu [[zásadně]] nevylučuje.
  
Jiný příklad (sporný): vedoucí dětského oddílu se tulí s dětským členem oddílu a starostlivě se ho ptá, jestli může ještě tady a takhle (tedy evidentně nemá úmysl ublížit a aktivně projevuje snahu, aby neublížil). Po vypuknutí skandálu však tvrdí, že se nemohl ovládat a že pudy ho k tomu nutily a nemohl tomu zabránit. Jedná se o člověka s rigidními a konzervativními názory na sexuální morálku a (po činu) opravdu nechápe, jak se mohl něčeho takového dopustit. Vhledem k rozštěpu jeho osobnosti a morálky může být komplikované posoudit, zda jde o vědomou nedbalost (jistá část jeho osobnosti se ztotožňovala s obecným názorem, že takový kontakt musí dítěti uškodit, ale on vědomě na toto riziko nedbal), nevědomou nedbalost (měl vědět, že takové jednání je nebezpečné, ale nevěděl to), žádné zavinění (nechtěl újmu způsobit, byl přesvědčen, že ji nezpůsobí, a také ji svým jednáním nezpůsobil). Vzhledem k tomu, že trestný čin pohlavního zneužití je trestný pouze v případě úmyslného zavinění, v policejní a soudní praxi se obvykle psychologický konstrukt označující (nevědomou a hypotetickou) motivaci obvykle zaměňuje za právnický pojem úmyslnosti (například výskyt mimovolní erekce se považuje za přímý důkaz „sexuálního úmyslu“). Soudní znalec ve snaze uplatnit zdravotnický pohled oproti vězeňsko-represivnímu uplatňuje volní nepříčetnost a nutnost léčby pedofilie, třebaže samotná pedofilie ani neovlivňuje ovládací schopnost, ani není léčitelná.  
+
Není však správný [[laik|laický]] názor, že opilec je za škodu odpovědný tak jako střízlivý člověk; vždy se posuzují individuální okolnosti každého případu.
  
{{Wikipedie|Zavinění|[[:cs:User:ŠJů|ŠJů]]}}
+
[[Právní úkon]] učiněný ve stavu nepříčetnosti je neplatný.
 +
 
 +
== {{Interní odkazy}} ==
 +
* [[opilství]]
  
 
[[Kategorie:Trestní právo]]
 
[[Kategorie:Trestní právo]]
 +
[[Kategorie:Občanské právo]]

Aktuální verse z 14. 11. 2006, 10:36

Nepříčetnost je takový psychický stav, v němž jednající není s to rozpoznat nebezpečnost svého chování nebo je nedokáže dostatečně ovládat. Je-li pachatel v době spáchání činu nepříčetný, není trestně odpovědný, ledaže by si tento stav úmyslně přivodil s cílem trestný čin spáchat ("napil se na kuráž").

K tomu, aby byl pachatel příčetný, musí být u něj zachována jak rozpoznávací, tak ovládací schopnost.

Rozpoznávací schopnost, tedy schopnost chápat důsledky svého jednání, jeho společenskou nebezpečnost, je dlouhodobě snížená nebo zcela vymizelá u vážně duševně nemocných pachatelů (schizofrenie) nebo u pachatelů s vyšším stupněm mentální retardace. Krátkodobě může být rozpoznávací schopnost snížena v důsledku intoxikace alkoholem nebo jinými návykovými látkami. Pachatelům takových trestných činů bývá běžně soudem místo trestu nebo ve spojení s trestem za opilství nařizována ochranná léčba.

Ovládací schopnost, schopnost ovládnout své jednání, se snižuje nebo ztrácí i v situaci, kdy se psychicky zdravý a střízlivý člověk dostane do zcela mimořádné situace, která krátkodobě změní navyklé vzorce jeho chování (např. manžel, který zjistí, že jeho manželka byla právě znásilněna, pachatele dostihne a zavraždí jej). Tyto případy bývají sporné, neboť v obecném povědomí není tento druh nepříčetnosti dostatečným důvodem k zániku trestní odpovědnosti, na druhé straně má veřejnost tendenci pachatele za jednání v afektu exkulpovat, jde-li o spravedlivou odplatu (viz lex talionis).

Částečné snížení rozpoznávací nebo ovládací schopnosti k zániku trestní odpovědnosti nepostačuje, k tomu je třeba, aby aspoň jedna z těchto složek zcela vymizela.

Okolnost, že trestný čin byl spáchán ve stavu silného rozrušení, je jednou z polehčujících okolností.

Nepříčetnost v občanském právu

Příčetnost je podmínkou zavinění i v občanském právu, takže z její absence lze obecně dovozovat i zproštění odpovědnosti za škodu. To se však týká zejména případů dlouhodobé nepříčetnosti. Jestliže se škůdce sám uvedl do stavu nepříčetnosti, přičemž mohl a měl vědět, co v tomto stavu může způsobit, lze dovodit nedbalostní zavinění, které odpovědnost za škodu zásadně nevylučuje.

Není však správný laický názor, že opilec je za škodu odpovědný tak jako střízlivý člověk; vždy se posuzují individuální okolnosti každého případu.

Právní úkon učiněný ve stavu nepříčetnosti je neplatný.

Vizte též