Odnětí instance: Porovnání verzí
d (Typo) |
d (Link) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Odnětím instance''' se v [[procesní právo|procesním právu]] nazývá stav, kdy [[procesní úkon|úkon]], které měl učinit orgán I. stupně (např. [[odůvodnění|odůvodnit]] [[rozhodnutí]]), za něj provede [[odvolání|odvolací orgán]]. V důsledku toho účastník nemá možnost napadnout vady úkonu [[odvolání]]m a je tedy fakticky připraven o možnost uplatnit námitky proti právním úvahám orgánu, který rozhodoval – o jednu instanci. | '''Odnětím instance''' se v [[procesní právo|procesním právu]] nazývá stav, kdy [[procesní úkon|úkon]], které měl učinit orgán I. stupně (např. [[odůvodnění|odůvodnit]] [[rozhodnutí]]), za něj provede [[odvolání|odvolací orgán]]. V důsledku toho účastník nemá možnost napadnout vady úkonu [[odvolání]]m a je tedy fakticky připraven o možnost uplatnit námitky proti právním úvahám orgánu, který rozhodoval – o jednu instanci. | ||
| − | Odnětí instance je vážnou [[vada|vadou | + | Odnětí instance je vážnou [[vada řízení|vadou řízení]], současná praxe se však rozchází v tom, jde-li o zásah do práva na [[spravedlivý proces]], tzn. je-li takovou vadu možno s úspěchem napadnout [[ústavní stížnost]]í. |
Dvouinstančnost řízení je jako [[ústavní právo]] výslovně zakotvena pouze v případě [[trestní řízení|trestního řízení]], a to čl. 2 sedmého [[dodatkový protokol|dodatkového protokolu]] k [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod]]. Pokud jde o [[občanskoprávní řízení|civilní soudnictví]] a o [[správní řízení]], tam [[Ústavní soud]] na jedné straně dovodil, že odnětí instance nemusí být nutně porušením práva na spravedlivý proces, na straně druhé však některá rozhodnutí právě z tohoto důvodu zrušil. | Dvouinstančnost řízení je jako [[ústavní právo]] výslovně zakotvena pouze v případě [[trestní řízení|trestního řízení]], a to čl. 2 sedmého [[dodatkový protokol|dodatkového protokolu]] k [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod]]. Pokud jde o [[občanskoprávní řízení|civilní soudnictví]] a o [[správní řízení]], tam [[Ústavní soud]] na jedné straně dovodil, že odnětí instance nemusí být nutně porušením práva na spravedlivý proces, na straně druhé však některá rozhodnutí právě z tohoto důvodu zrušil. | ||
Verse z 4. 11. 2006, 04:24
Odnětím instance se v procesním právu nazývá stav, kdy úkon, které měl učinit orgán I. stupně (např. odůvodnit rozhodnutí), za něj provede odvolací orgán. V důsledku toho účastník nemá možnost napadnout vady úkonu odvoláním a je tedy fakticky připraven o možnost uplatnit námitky proti právním úvahám orgánu, který rozhodoval – o jednu instanci.
Odnětí instance je vážnou vadou řízení, současná praxe se však rozchází v tom, jde-li o zásah do práva na spravedlivý proces, tzn. je-li takovou vadu možno s úspěchem napadnout ústavní stížností.
Dvouinstančnost řízení je jako ústavní právo výslovně zakotvena pouze v případě trestního řízení, a to čl. 2 sedmého dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud jde o civilní soudnictví a o správní řízení, tam Ústavní soud na jedné straně dovodil, že odnětí instance nemusí být nutně porušením práva na spravedlivý proces, na straně druhé však některá rozhodnutí právě z tohoto důvodu zrušil.
