Přímá použitelnost: Porovnání verzí
(otočení stran) |
(* [http://isap.vlada.cz/Dul/CESTY.NSF/91b9f824a0923e3bc1256dde0052230a/6e8d5371cc680013c12563b70072cd0a Bezprostřední použitelnost ustanovení Evropské dohody]) |
||
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
* [[Bezprostřední účinek]] | * [[Bezprostřední účinek]] | ||
| + | |||
| + | == {{Externí odkazy}} == | ||
| + | * [http://isap.vlada.cz/Dul/CESTY.NSF/91b9f824a0923e3bc1256dde0052230a/6e8d5371cc680013c12563b70072cd0a Bezprostřední použitelnost ustanovení Evropské dohody] | ||
[[Kategorie:Mezinárodní právo]] | [[Kategorie:Mezinárodní právo]] | ||
Verse z 21. 2. 2011, 14:56
Přímá použitelnost, nevhodně bezprostřední použitelnost (aplikovatelnost), je doktrína mezinárodního práva veřejného, která stanoví, že mezinárodní smlouva má závaznost uvnitř státu, aniž by stát musel vydávat právní předpis k jejímu provedení.
Typickým příkladem je nařízení EU podle čl. 288 al. 2 TFEU (ex čl. 249 al. 2 TEC). V EU přímá použitelnost práva EU vede k přednosti práva EU před národním právem. V opačném případě by totiž přímá použitelnost byla vyloučena (rozsudek C-6/64 Costa v. ENEL). Tato zásada byla upevněna v rozsudku C-106/77 Amministrazione delle Finanze dello Stato v. Simmenthal[1]. Tento rozsudek učinil z národních soudců evropské soudce.
Nicméně v rozsudku Kommisse v. Itálie, sp. zn. C-272/83, ESD tuto zásadu modifikoval, když rozhodl, že z nařízení je možné převzít část ustanovení do národního práva, je-li to nutné.[2] Jak však vyplývá z § 27 i. f. rozsudku, tato možnost je dána pouze v případě federálního nebo autonomního členění státu pro právní předpisy regionů.
