Předvolání
Předvolání je příkaz veřejného úřadu, aby se k němu předvolaný v určenou dobu dostavil a příp. s sebou přinesl úřadem požadovanou věc, nejčastěji listinu. Nesplnění této výzvy může být potrestáno pořádkovou pokutou až do výše 50 000 Kč a/nebo může být tato osoba na vlastní náklady předvedena policií. Osobě, která se na výzvu nedostavila, může být kromě toho uloženo, aby účastníkům nahradila náklady řízení, jež jim z toho důvodu vznikly. Je-li předvolaným svědek, má zásadně nárok na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s předvoláním vznikly; ty mu vždy platí stát, nikdy přímo účastníci řízení.
Předvolávat je oprávněn i znalec, pokud byl pověřen vypracováním znaleckého posudku; sám však pořádkové pokuty ukládat nesmí a o případné předvedení musí požádat úřad, který jej vypracováním posudku pověřil.
Předvolání je upraveno v § 59 správního řádu, v § 51 občanského soudního řádu, v § 90 (v případě obviněného) a § 98 (v případě svědka) trestního řádu a v § 12 zákona o policii.
Obsílka
Podle klassických kodexů (občanského práva processního a správního práva) bylo předvolání nazýváno obsílkou.
§ 131 civilního řádu soudního:
Strana, která žádala o ustanovení roku, buď zpravena o roku rubrikou a vyzvána, aby se k němu dostavila (obsílka), odpůrce pak buď zpraven doručením jednoho exempláře podání neb opisu protokolu s připojenou obsílkou. Když se rok ustanoví z úřední moci, budou obě strany obeslány doručením rubriky.
V advokátském procesu musí první obsílka k ústnímu jednání, pokud není již adresována advokátu, obsahovati zejména také vyzvání, aby byl včas ustanoven za zástupce advokát, a musí se stranám dáti na vědomí, které újmy zákon spojuje s tím, když advokát ustanoven nebude a když rok bude zmeškán.
K rokům, které jsou stanoveny v soudních rozhodnutích ústně prohlášených, buďte strany jen potud zvláště obesílány, pokud ani samy, ani jejich zástupci nebo zmocněnci nebyli přítomni při prohlášení.
§ 24 vládního nařízení 8/1928 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení):
(1) Úřad jest oprávněn předvolati osoby, které v jeho úředním obvodu se zdržují nebo vykonávají trvale výdělečnou činnost nebo povolání a jejichž přítomnost u úřadu považuje za nutnou; k ústnímu jednání může úřad předvolati i osoby bydlící v jiném úředním obvodu, může-li se tím urychliti a zjednodušiti řízení a může-li se to státi bez značných obtíží pro předvolanou osobu.
(2) V obsílce budiž uvedeno místo, doba a co možná i předmět úředního jednání, označení, v jaké vlastnosti se obeslaný má dostaviti (jako strana, svědek, znalec atd.), které pomůcky a důkazy má s sebou přinésti, a upozornění, zda se obeslaný má dostaviti osobně. Konečně buďtež v obsílce označeny i následky, které by obeslaného stihly, kdyby se bez důvodu a bez ospravedlnění nedostavil. Úřad může obeslaného v obsílce také vybídnouti, aby buď do doby stanovené pro výslech sdělil úřadu okolnosti, jež úřad zjišťuje, nebo se k zjištění těchto okolností dostavil k úřadu v určenou dobu.
(3) Komu není nemocí, tělesnou vadou nebo jinými odůvodněnými překážkami zabráněno se dostaviti, jest povinen tak učiniti, pokud z obsahu obsílky nic jiného neplyne. Obeslaný je povinen úřadu do čtyřiadvaceti hodin po doručení obsílky odeslati oznámení o překážkách, pro něž mu není možno k úřadu se dostaviti. Nastala-li překážka později, buď oznámení odesláno ihned, jakmile nastala. Také o tom buď obeslaný v obsílce poučen.
(4) Kdo bez důvodu a bez ospravedlnění obsílce nevyhoví, může býti k tomu přidržen pořádkovými pokutami (§ 124) nebo může býti předveden (§ 125), a jde-li o obsílku k ústnímu jednání, může mu mimo to býti uložena náhrada nákladů jednání zmařeného tím, že se k jednání nedostavil. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů, může ten, kdo není ve věci zúčastněn jako strana, podati odvolání.
(5) Následky podle předchozího ustanovení mohou obeslaného stihnouti jen, bylo-li jimi v obsílce pohroženo a byla-li obsílka doručena do vlastních rukou.
(6) O obesílání osob exterritoriálních platí ustanovení mezinárodního práva.
Problémy v České republice
V České republice je účinnost předvolávání obecně velmi nízká, což přispívá k pomalosti řízení. Důvodem je, že soudy a správní úřady nevyužívají dostatečně možnost ukládat předvolaným pořádkové pokuty a předvádět je, takže často je jen opakovaně předvolávají. Nízká bývá rovněž efektivita policie, která většinou vyvine jen marginální úsilí, aby na příkaz soudu zjistila, kde se daná osoba zdržuje, a aby jí předala předvolání nebo ji předvedla.
V 90. letech 20. století vznikl dokonce usus, že procesní strany civilního řízení jsou činěny odpovědnými za to, aby se jimi navržení svědci dostavili k výslechu, čímž na ně soud per nefas přenáší svou povinnost zajistit účast předvolaných osob.
Angloamerické právo
Angloamerické právo označuje předvolání jako (writ of) subpoena, což je složenina ze slov sub poena, pod trestem. Následky neuposlechnutí bývají v těchto zemích tradičně drastické.
Druhy
- subpoena ad testificandum – předvolání svědčit
- subpoena duces tecum – předvolání doručit listinu (lat. doslova "pod trestem s sebou přines")
