Parlamentarismus: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==)) |
(konkonventokracii (systému vlády shromáždění)) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Parlamentarismus''' je politický systém, v němž je [[zákonodárná moc|zákonodárná moc]] nadřazena [[exekutiva|moci výkonné]]. V parlamentarismu je [[vláda]] odpovědná [[parlament]]u, který ji může kdykoli odvolat. Míra této nadřazenosti je však omezena principem [[dělba moci|dělby moci]]: pokud [[parlament]] [[exekutiva|exekutivní]] [[pravomoc]]i převezme, hovoří se o takovém politickém systému jako o konkonventokracii. | + | '''Parlamentarismus''' je politický systém, v němž je [[zákonodárná moc|zákonodárná moc]] nadřazena [[exekutiva|moci výkonné]]. V parlamentarismu je [[vláda]] odpovědná [[parlament]]u, který ji může kdykoli odvolat. Míra této nadřazenosti je však omezena principem [[dělba moci|dělby moci]]: pokud [[parlament]] [[exekutiva|exekutivní]] [[pravomoc]]i převezme, hovoří se o takovém politickém systému jako o konkonventokracii (systému vlády shromáždění). |
Parlamentarismus není totožný s parlamentní demokracií: tento pojem naznačuje toliko existenci voleného [[parlament]]u, přičemž jeho protipólem je přímá demokracie. | Parlamentarismus není totožný s parlamentní demokracií: tento pojem naznačuje toliko existenci voleného [[parlament]]u, přičemž jeho protipólem je přímá demokracie. | ||
Aktuální verse z 29. 8. 2007, 10:45
Parlamentarismus je politický systém, v němž je zákonodárná moc nadřazena moci výkonné. V parlamentarismu je vláda odpovědná parlamentu, který ji může kdykoli odvolat. Míra této nadřazenosti je však omezena principem dělby moci: pokud parlament exekutivní pravomoci převezme, hovoří se o takovém politickém systému jako o konkonventokracii (systému vlády shromáždění).
Parlamentarismus není totožný s parlamentní demokracií: tento pojem naznačuje toliko existenci voleného parlamentu, přičemž jeho protipólem je přímá demokracie.
Parlamentarismus se nejprve vyvinul v Anglii, kde byly pravomoci krále postupně omezeny tak, že se stal symbolickou hlavou státu. Kabinet ministrů, původně poradní a exekutivní orgán krále, byl podřízen parlamentu, jemuž ze své činnosti skládá účty při pravidelných interpelacích. Princip dělby moci je tu oslaben, nikoli však zcela potlačen: pravomoci exekutivy a legislativy jsou striktně rozděleny, takže parlament může činnost kabinetu kontrolovat, případně ho může odvolat, není však oprávněn jeho rozhodnutí měnit nebo si jeho působnost stáhnout na sebe – atrahovat.
Některé další demokratické země, včetně České repuliky, nahradily nevoleného monarchu parlamentem voleným presidentem, avšak britského modelu se více nebo méně přidržely. Jiné – jako např. Francie nebo Rusko – posílily moc exekutivy na úkor legislativy tím, že presidentu republiky svěřily silnější pravomoci. O takovém systému se pak hovoří jako o polopresidentské, popř. presidentské republice. Je-li větší moc svěřena nikoli presidentovi, ale předsedovi vlády, užívá se názvu kancléřská republika; takové uspořádání je však dnes výjimečné.
Ve Spojených státech je moc legislativy a exekutivy v rovnováze, nelze hovořit o primátu ani jedné z nich.
