Politická strana: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
d (Lowercase)
d (Link)
Řádka 20: Řádka 20:
 
V případě, že by [[Ministerstvo vnitra]] posoudilo stranovy jako nedemokratické nebo došlo k závěru, že strana nemá demokraticky ustavené orgány, registraci odmítne, popř. pokud tento stav nastane později, navrhne [[soud]]u rozpuštění strany.
 
V případě, že by [[Ministerstvo vnitra]] posoudilo stranovy jako nedemokratické nebo došlo k závěru, že strana nemá demokraticky ustavené orgány, registraci odmítne, popř. pokud tento stav nastane později, navrhne [[soud]]u rozpuštění strany.
  
V postkomunistických zemích je běžné, že exekutiva usiluje o rozpuštění celé řady stran, které by v demokratických zemích neměly potíže vyvíjet svou činnost, a s větším či menším úspěchem se jí daří jejich činnost potlačovat. Zvláštností České republiky je, že podle účelového výkladu, s nímž přišlo Ministerstvo vnitra v r. 2005, mají politické strany na činnost, kterou vyvíjejí, [[monopol]], tudíž není přípustné, aby právnická osoba registrovaná jako [[občanské sdružení]] (konkrétně šlo o Komunistický svaz mládeže) měla ve svých stanovách politické cíle. Takový výklad je však nesprávný, [[šikanosní|šikanosní]] a pro demokracii velmi nebezpečný: politické pretense mohou mít jakákoli občanská sdružení, omezena jsou ovšem ve výběru prostředků, které mají k jejich prosazování k disposici. Pokus o nucenou apolitisaci občanských sdružení je jedním z nejvážnějších zásahů do demokratického charakteru státu, k nimž v České republice po r. 1989 došlo, a je protiústavní.
+
V postkomunistických zemích je běžné, že exekutiva usiluje o rozpuštění celé řady stran, které by v demokratických zemích neměly potíže vyvíjet svou činnost, a s větším či menším úspěchem se jí daří jejich činnost potlačovat. Zvláštností České republiky je, že podle účelového výkladu, s nímž přišlo Ministerstvo vnitra v r. 2005, mají politické strany na činnost, kterou vyvíjejí, [[monopol]], tudíž není přípustné, aby právnická osoba registrovaná jako [[občanské sdružení]] (konkrétně šlo o Komunistický svaz mládeže) měla ve svých stanovách politické cíle. Takový výklad je však nesprávný, [[šikana|šikanosní]] a pro demokracii velmi nebezpečný: politické pretense mohou mít jakákoli občanská sdružení, omezena jsou ovšem ve výběru prostředků, které mají k jejich prosazování k disposici. Pokus o nucenou apolitisaci občanských sdružení je jedním z nejvážnějších zásahů do demokratického charakteru státu, k nimž v České republice po r. 1989 došlo, a je protiústavní.
  
 
== Evidence a činnost strany ==
 
== Evidence a činnost strany ==

Verse z 12. 10. 2006, 05:02

Politická strana je zvláštní druh právnické osoby, která je zřizována k výkonu některých politických práv občanů, zejména práva účastnit se politického života společnosti a participovat na utváření zákonodárných sborů a volených orgánů územní samosprávy.

České právo nerozlišuje, na rozdíl např. od práva anglického, politické strany (party political) od stran volebních (party election).

Právní povaha politické strany

Politické strany stojí na pomezí veřejného a soukromého práva. Zatímco vnitřní uspořádní politické strany je výlučně soukromoprávní, strany podléhají poměrně rigorosní veřejnoprávní kontrole, neboť je ve veřejném zájmu zajistit transparentnost jejich financování a omezit možnou korupci.

Politické strany jsou proto podstatně omezeny ve zdrojích příjmů a je jim uložena povinnost prokazovat správnost vedení účetnictví každoročním auditem, který spolu s dalšími dokumenty strana předkládá nejpozději do 1. dubna následujícího roku Poslanecké sněmovně. Výroční zpráva politické strany je ze zákona veřejná a je každému k disposici ve sněmovně k nahlédnutí.

Na druhé straně jsou strany účinněji než běžná občanská sdružení chráněny před šikanou ze strany výkonné moci: rozhodnutí o jejich rozpuštění činí již v první instanci Nejvyšší správní soud.

Další zvláštností politických stran je, že členství v nich je ze zákona exklusivní: nikdo nemůže být současně členem více než jedné politické strany nebo hnutí.

Poměry politických stran upravuje zákon č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Je to jiz značně zastaralý právní předpis, jehož výklad působí často obtíže.

Vznik a zánik

Možnost vzniku politické strany je v České republice – v porovnání s možnosti zakládat jiné právnické osoby – ztížena, neboť k její registraci se vyžaduje petice nejméně tisíce občanů. Kromě této petice je k žádosti o registraci nutné přiložit stanovy.

V případě, že by Ministerstvo vnitra posoudilo stranovy jako nedemokratické nebo došlo k závěru, že strana nemá demokraticky ustavené orgány, registraci odmítne, popř. pokud tento stav nastane později, navrhne soudu rozpuštění strany.

V postkomunistických zemích je běžné, že exekutiva usiluje o rozpuštění celé řady stran, které by v demokratických zemích neměly potíže vyvíjet svou činnost, a s větším či menším úspěchem se jí daří jejich činnost potlačovat. Zvláštností České republiky je, že podle účelového výkladu, s nímž přišlo Ministerstvo vnitra v r. 2005, mají politické strany na činnost, kterou vyvíjejí, monopol, tudíž není přípustné, aby právnická osoba registrovaná jako občanské sdružení (konkrétně šlo o Komunistický svaz mládeže) měla ve svých stanovách politické cíle. Takový výklad je však nesprávný, šikanosní a pro demokracii velmi nebezpečný: politické pretense mohou mít jakákoli občanská sdružení, omezena jsou ovšem ve výběru prostředků, které mají k jejich prosazování k disposici. Pokus o nucenou apolitisaci občanských sdružení je jedním z nejvážnějších zásahů do demokratického charakteru státu, k nimž v České republice po r. 1989 došlo, a je protiústavní.

Evidence a činnost strany

Registrované politické strany se zapisují do zvláštního rejstříku stran a hnutí, vedeného Ministerstvem vnitra. V České republice působí cca 85 politických stran.

Politické strany a politická hnutí (a jejich koalice) jsou jediné právnické osoby, které mohou registrovat své kandidátky v parlamentních volbách a nominovat své kandidáty ve volbách senátních; tam ovšem není vyloučeno, aby fysická osoba kandidovala jako nezávislý kandidát.

Kromě výše popsané veřejnoprávní kontroly hospodaření stran existuje značná volnost, jak si politická strana uspořádá své vnitřní poměry. Různé strany proto mají různě pojmenované nejvyšší představitele (nejčastěji předseda, ale též hlavní koordinátor, generální tajemník, geniální guvernér apod.), nejvyšší orgán (sjezd, kongres, sněm, celostátní konference apod.) a různé interní mechanismy, kterými se přijímají rozhodnutí, z nichž nejdůležitější je právo sestavit a nechat zaregistrovat volební kandidátku.

Šablona:Viztéž

Šablona:Externí