Positivní právo

Přejít na: navigace, hledání

Positivním právem (označovaným též - ne zcela přesně - jako platné právo) se rozumí takové (objektivní) právo, které lze odvodit ze v dané době platného systému právních norem, vesměs psaných (tzv. psané právo neboli ius scriptum). Jeho protikladem je právo přirozené.

Toto právo není však ani úplné, protože positivní právo nemůže zachytit všechny myslitelné situace, které v reálném životě vznikají, ani nutně spravedlivé, neboť obecně formulovaná právní norma může být v případě konkrétní aplikace právem pociťována jako příliš tvrdá (lat. lex dura, sed lex = "ač tvrdý zákon, přesto zákon").

Z toho důvodu moderní právní řády připouštějí, aby se státní orgán aplikující platné právo od dikce právní normy odchýlil, pokud je to v souladu s účelem nebo duchem zákona a pokud to lépe vyhovuje obecně chápanému pojmu přirozeného práva nebo spravedlnosti, a aby v případě, že positivní úprava pro určitý právní případ chybí, rozhodl podle analogie nebo na základě obecných principů daného právního řádu (např. zásady dobrých mravů nebo poctivého obchodního styku).

Doktrína, která zdůrazňuje význam positivního práva na úkor práva přirozeného, se někdy nazývá juspositivsmem, opačný směr se jmenuje jusnaturalismus.

Pojem positivního a přirozeného práva se omezuje na kontinentální právní kulturu, v systému anglo-americkém obdobnou roli hraje dichotomie Common Law v. Equity.