Právní povinnost: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
d (Robot: Automated text replacement (-– +–))
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==))
 
Řádka 18: Řádka 18:
 
Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství.
 
Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství.
  
{{Viztéž}}
+
== {{Interní odkazy}} ==
 
* [[subjektivní právo]]
 
* [[subjektivní právo]]
  
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]

Aktuální verse z 4. 11. 2006, 01:27

Právní povinnost znamená právní normou vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (facere, dare), určitého jednání se zdržet (omittere) nebo určité jednání strpět (pati). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. – to jsou pojmy, které platné právo nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat.

Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) právo: povinnosti dlužníka zaplatit peněžitý dluh odpovídá právo věřitele toto plnění vyžadovat, soudem stanovené vyživovací povinnosti odpovídá právo vyživovaného na výživné, vlastnické právo je svázáno s povinností ostatních vlastníka v jeho výkonu nerušit atp.

V soukromém právu mohou sice existovat právní povinnosti bez korelativního subjektivního práva, avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné – jejich nesplněním není nikomu působena újma.

V právu veřejném orgány veřejné moci vymáhají z úřední povinnosti dodržování všech právních norem a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma.

Striktně positivistický pohled považuje dodržování práva za hodnotu per se, takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí.

Z hlediska právní politiky však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že úřady a soudy se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné delikty a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že postkomunistické finanční úřady pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné živnostníky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým obchodním společnostem tolerují stamilionové daňové úniky. Podobně postupují policisté, jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí.

Právní povinnosti lze stejně jako subjektivní práva theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta korelativního práva) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je rodičovství.

Vizte též