Právní předpis

Právní předpis je soubor obecně závazných právních norem, které tvoří součást právního řádu.

V českém právu existují následující druhy právních předpisů:

1. zákony
   • ústavní zákon, zejména Ústava. Je pochybné, že zákon o ústavním soudu nemá postavení ústavního zákona.
   • zákon
   • zákonné opatření Senátu
2. nařízení
   • vládní nařízení
   • vyhláška (ústředního správního úřadu, obvykle ministerstva, nebo České národní banky)
   • vyhláška (obce nebo kraje) – v samostatné působnosti
   • nařízení (obce nebo kraje) – v přenesené působnosti
3. právními předpisy sui generis jsou i některá normativní rozhodnutí presidenta republiky
   • o vyhlášení amnestie
   • o přenesení působnosti při sjednávání mezinárodních smluv

Listina základních práv a svobod byla vyhlášena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Ten po rozpadu federace v roce 1992 pozbyl statusu ústavního zákona, avšak Listina samotná byla republikována usnesením předsednictva České národní rady jako součást ústavního pořádku. Tím se Listině dostalo v právním řádu České republiky zcela atypického, výlučného postavení.

Součástí právního řádu a právním předpisem v širším smyslu jsou i Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy a po vstupu České republiky do Evropské unie v r. 2004 i tzv. samovykonatelná ustanovení unijní legislativy.

Struktura právního předpisu

Je upravena v čl. 25 legislativních pravidel:

1. části („ČÁST PRVNÍ“)
2. hlavy („HLAVA I“)
3. díly („Díl 1“)
4. oddíly („Oddíl 1“)