Právní povinnost: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Obnoveno)
(Znovu zformátováno)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Právní
+
'''Právní povinnost''' znamená [[právní norma|právní normou]] vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (''facere'', ''dare''), určitého jednání se
povinnost''' znamená [[právní norma|právní normou]] vyjádřený příkaz
+
zdržet (''omittere'') nebo určité jednání strpět (''pati''). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy, které [[platné právo]] nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat.
jednat určitým způsobem (''facere'', ''dare''), určitého jednání se
+
 
zdržet (''omittere'') nebo určité jednání strpět (''pati''). I když
+
Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) [[právo]]: povinnosti [[dlužník]]a zaplatit peněžitý [[dluh]] odpovídá právo [[věřitel]]e toto [[plnění]] vyžadovat, [[soud]]em stanovené [[vyživovací povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné, [[vlastnictví|vlastnické právo]] je svázáno s povinností ostatních [[vlastník]]a v jeho výkonu nerušit atp.
právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost,
+
 
mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost
+
V [[soukromé právo|soukromém právu]] mohou sice existovat právní povinnosti bez [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma.
morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy,
+
 
které [[platné právo]] nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi
+
V [[veřejné právo|právu veřejném]] [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] vymáhají z [[úřední povinnost]]i dodržování všech [[právní norma|právních norem]] a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma.
pracovat.
+
 
Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) [[právo]]: povinnosti
+
Striktně [[juspositivismus|positivistický]] pohled považuje dodržování práva za hodnotu ''per se'', takže se nad zbytečností a neefektivitou
[[dlužník]]a zaplatit peněžitý [[dluh]] odpovídá právo [[věřitel]]e
+
vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí.
toto [[plnění]] vyžadovat, [[soud]]em stanovené [[vyživovací
+
 
povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné,
+
Z hlediska [[právní politika|právní politiky]] však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že
[[vlastnictví|vlastnické právo]] je svázáno s povinností ostatních
+
[[úřad]]y a [[soud]]y se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné [[delikt]]y a [[delikt]]y závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se
[[vlastník]]a v jeho výkonu nerušit atp.
+
stává, že [[:cs:postkomunismus|postkomunistické]] [[finanční úřad]]y pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné [[živnost]]níky, kteří musejí
V [[soukromé právo|soukromém právu]] mohou sice existovat právní
+
prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým [[obchodní společnost|obchodním společnostem]] tolerují stamilionové [[daňový únik|daňové úniky]]. Podobně postupují [[policie|policisté]], jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí.
povinnosti bez [[korelace|korelativního]] [[subjektivní
+
 
právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově
+
Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství.
nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma. V
+
 
[[veřejné právo|právu veřejném]] [[orgán veřejné moci|orgány veřejné
 
moci]] vymáhají z [[úřední povinnost]]i dodržování všech [[právní
 
norma|právních norem]] a plnění všech právních povinností bez ohledu na
 
to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma.
 
Striktně [[juspositivismus|positivistický]] pohled považuje dodržování
 
práva za hodnotu ''per se'', takže se nad zbytečností a neefektivitou
 
vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních
 
příkazů a zákazů nezamýšlí.
 
Z hlediska [[právní politika|právní politiky]] však není neutrální
 
přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že
 
[[úřad]]y a [[soud]]y se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné
 
[[delikt]]y a [[delikt]]y závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se
 
stává, že [[:cs:postkomunismus|postkomunistické]] [[finanční úřad]]y
 
pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné [[živnost]]níky, kteří musejí
 
prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým [[obchodní
 
společnost|obchodním společnostem]] tolerují stamilionové [[daňový
 
únik|daňové úniky]]. Podobně postupují [[policie|policisté]], jestliže
 
na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené
 
rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou,
 
nebezpečnou jízdu pomíjejí.
 
Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní
 
práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem
 
absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta
 
[[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost
 
jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství.
 
 
{{Viztéž}}
 
{{Viztéž}}
 
* [[subjektivní právo]]
 
* [[subjektivní právo]]
 +
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]

Verse z 18. 11. 2005, 21:53

Právní povinnost znamená právní normou vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (facere, dare), určitého jednání se zdržet (omittere) nebo určité jednání strpět (pati). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy, které platné právo nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat.

Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) právo: povinnosti dlužníka zaplatit peněžitý dluh odpovídá právo věřitele toto plnění vyžadovat, soudem stanovené vyživovací povinnosti odpovídá právo vyživovaného na výživné, vlastnické právo je svázáno s povinností ostatních vlastníka v jeho výkonu nerušit atp.

V soukromém právu mohou sice existovat právní povinnosti bez korelativního subjektivního práva, avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma.

V právu veřejném orgány veřejné moci vymáhají z úřední povinnosti dodržování všech právních norem a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma.

Striktně positivistický pohled považuje dodržování práva za hodnotu per se, takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí.

Z hlediska právní politiky však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že úřady a soudy se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné delikty a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že postkomunistické finanční úřady pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné živnostníky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým obchodním společnostem tolerují stamilionové daňové úniky. Podobně postupují policisté, jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí.

Právní povinnosti lze stejně jako subjektivní práva theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta korelativního práva) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je rodičovství.

Šablona:Viztéž