Precedens: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Podle Holländera se o ''overruling'' nejedná.<ref>Pavel Holländer: ''Otazníky ústavnosti obecních vyhlášek.'' In Právní rozhledy 19/2008, p. 694.</ref>)
(Landmark case v. cause célèbre)
Řádka 1: Řádka 1:
 
'''Precedens''' (ang. ''precedent'', fr. ''précédent'') je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí [[soud]]u, případně [[správní úřad|správního úřadu]], v podobné věci.
 
'''Precedens''' (ang. ''precedent'', fr. ''précédent'') je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí [[soud]]u, případně [[správní úřad|správního úřadu]], v podobné věci.
  
Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované [[judikatura|judikatury]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] nejsou [[judikát]]y autoritativním [[pramen práva|pramenem práva]], působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům. Podle rozsudku [[NSS]] ze dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68, NSS: 8643: ''"Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech."''[http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=8643]
+
__TOC__
 +
Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] nejsou [[judikát]]y autoritativním [[pramen práva|pramenem práva]], působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům. Podle rozsudku [[NSS]] ze dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68, NSS: 8643: ''"Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech."''[http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=8643]
  
 
Mezi precedenty platí [[hierarchie]]: nejsilnější a přímo z [[Ústava|Ústavy]] universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura [[obecný soud|obecných soudů]] v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů.
 
Mezi precedenty platí [[hierarchie]]: nejsilnější a přímo z [[Ústava|Ústavy]] universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura [[obecný soud|obecných soudů]] v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů.
Řádka 13: Řádka 14:
  
 
Zásada ''stare decisis'' neplatí, pokud je skutková podstata jiná v charakterickém rysu. Potom se hovoří o '''odlišení''' (''distinguishing'').
 
Zásada ''stare decisis'' neplatí, pokud je skutková podstata jiná v charakterickém rysu. Potom se hovoří o '''odlišení''' (''distinguishing'').
 +
 +
== Landmark case v. cause célèbre ==
 +
Je nutno lišit precedenty, které jsou mezníky ve vývoji právní doktríny, a pouhé slavné případy, které poutají pozornost médií jako je věc ''Vesecká a spol. v. Benešová''.[http://jinepravo.blogspot.com/2009/03/nominace-rozsudku-krajskeho-soudu-v.html]
  
 
== Poznámky pod čarou ==
 
== Poznámky pod čarou ==
Řádka 29: Řádka 33:
 
* [[:de:Latein im Recht|Latein im Recht]] (německy)
 
* [[:de:Latein im Recht|Latein im Recht]] (německy)
 
* [http://www.gpoaccess.gov/constitution/html/scourt.html Overruling] na [[SCOTUS]] (anglicky)
 
* [http://www.gpoaccess.gov/constitution/html/scourt.html Overruling] na [[SCOTUS]] (anglicky)
 +
* [[:en:Landmark decision|Landmark decision]] (anglicky)
 +
* [[:en:Cause célèbre|Cause célèbre]] (anglicky)
  
 
[[Kategorie:Procesní právo]]
 
[[Kategorie:Procesní právo]]

Verse z 14. 3. 2009, 01:29

Precedens (ang. precedent, fr. précédent) je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu, v podobné věci.

Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury Ústavního soudu nejsou judikáty autoritativním pramenem práva, působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům. Podle rozsudku NSS ze dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68, NSS: 8643: "Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech."[1]

Mezi precedenty platí hierarchie: nejsilnější a přímo z Ústavy universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura obecných soudů v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů.

V právních systémech, kde jsou precedenty pramenem práva, je vždy zdůrazněno, že za takový lze považovat pouze ratio decidendi, nikoli obiter dictum. V České republice se však tato důležitá zásada nerespektuje a soudci a úředníci pracující s judikaturou ji často ani neznají.

Stare decisis

Podle zásady stare decisis (zkratka ze stare decisis et non quieta movere) jsou precendenty závazné pro další rozhodování v obdobných věcech. Nevýhodou a obecným risikem precedenčního systému je proto jeho strnulost: zatímco zastaralý právní předpis je možno novelisovat nebo zrušit, judikatura je z definice neměnná. V praxi je tato maxima modifikována oprávněním precedent z vážných důvodů změnit, tzv. overruling: pokud použitelnou judikaturu shledá obsoletní: Příkladem jsou §§ 24–25 nálezu ÚS ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06.[2] Podle Holländera se o overruling nejedná.[1]

Nebo najde ve věci nějaké novum. Jeho rozhodnutí pak slouží jako nový precedens, který precedens starý podle zásady lex posterior derogat priori nahrazuje. V některých případech, např. u Ústavního a Nejvyššího soudu, jsou pro tyto případy stanoveny zvláštní procedury.

Zásada stare decisis neplatí, pokud je skutková podstata jiná v charakterickém rysu. Potom se hovoří o odlišení (distinguishing).

Landmark case v. cause célèbre

Je nutno lišit precedenty, které jsou mezníky ve vývoji právní doktríny, a pouhé slavné případy, které poutají pozornost médií jako je věc Vesecká a spol. v. Benešová.[3]

Poznámky pod čarou

  1. Pavel Holländer: Otazníky ústavnosti obecních vyhlášek. In Právní rozhledy 19/2008, p. 694.

Prameny a literatura

  • František Šamalík: Několik poznámek k nezávislosti soudní moci. In Právní fórum 10/2007, pp. 345–348. Povrchní článek odmítající obecnou závaznost precedentu.

Vizte též

Další odkazy