Protektorát Čechy a Morava

Přejít na: navigace, hledání

Protektorát Čechy a Morava (něm. Protektorat Böhmen und Mähren) se nazýval autonomní státní útvar, existující na okupovaném zbytkovém území českých zemí od 16. března 1939 do konce války v květnu 1945.

Protektorát byl ustaven výnosem Vůdce a říšského kancléře č. 6/39 ze 16. 3. 1939. Výnos zakotvoval závislost českých zemí na Velkoněmecké říši, která měla vedle vojenské ochrany Protektorátu zabezpečovat i jeho zahraniční politiku. Formální hlavou Protektorátu byl státní president. Stejně jako ostatní orgány Protektorátu však státní president podléhal suspensivnímu vetu říšského protektora, jmenovaného Vůdcem a říšským kancléřem. Závislost na německé moci byla vtělena i do řady dalších ustanovení výnosu.

Němci žijící v Protektorátu obdrželi automaticky německé státní občanství a byli vyňati ze soudní pravomoci české justice; nadále měli podléhat pouze německým soudům. V ostatním byli si čeští a němečtí občané de iure rovni, fakticky však existovaly až do nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha rozdíly např. ve výši potravinových přídělů.

Z hlediska územní správy se Protektorát členil na dvě země (Land), 7 krajů (Oberlandratberzirk) a 69 okresů (Bezirk).

Hitlerův výnos nevylučoval, aby v Protektorátu působil zákonodárný sbor, k obnovení jeho činnosti však během války nedošlo.

Ústavním dekretem č. 11/1944 Úř. věst. čsl. bylo období Protektorátu označeno za součást doby nesvobody a jeho právní řád byl prohlášen za neplatný.

Vizte též