Svěřenství: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Změněno pořadí)
(Přeházeno)
Řádka 1: Řádka 1:
 
'''Svěřenství''' ('''fideikomis''', lat. ''fideicommissum'', něm. ''Treuhand'') je starobylý [[právní institut]], [[platné právo|platnému českému právu]] neznámý, na jehož základě je určitý [[majetek]] [[závěť|závětí]] vyčleněn k užívání a [[požívání]] stanoveným osobám, nejčastěji [[zůstavitel]]ovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). Svěřenství bylo upraveno ustanovením § 618–646 [[Všeobecný zákoník občanský|Všeobecného zákoníku občanského]]; na území Československa byla tato část zrušena v r. 1924.  
 
'''Svěřenství''' ('''fideikomis''', lat. ''fideicommissum'', něm. ''Treuhand'') je starobylý [[právní institut]], [[platné právo|platnému českému právu]] neznámý, na jehož základě je určitý [[majetek]] [[závěť|závětí]] vyčleněn k užívání a [[požívání]] stanoveným osobám, nejčastěji [[zůstavitel]]ovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). Svěřenství bylo upraveno ustanovením § 618–646 [[Všeobecný zákoník občanský|Všeobecného zákoníku občanského]]; na území Československa byla tato část zrušena v r. 1924.  
  
Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky [[nemovitost]]i. Svěřenství se svou právní povahou blížilo [[nadace|nadaci]], na rozdíl od ní však nesloužilo veřejnému, ale soukromému prospěchu. Držitel svěřenství byl značně omezen v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a fideikomisní [[soud]]. Zvláštností svěřenství je, že jeho zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou [[dědická posloupnost|dědickou posloupnost]].
+
Fideikomis je středověký, feudální institut, jehož kořeny jsou v [[římské právo|římském právu]]. Svěřenství se svou právní povahou blíží [[nadace|nadaci]], na rozdíl od ní však neslouží veřejnému, ale soukromému prospěchu.
  
Fideikomis je středověký, feudální institut, jehož kořeny jsou v [[římské právo|římském právu]]. Nejobvyklejší byla šlechtická svěřenství. K úpadku tohoto právního zařízení došlo ve 2. polovině 19. století, kdy fideikomisní omezení bránila používat majetek jako [[zástava|zástavu]] při ručení za bankovní [[úvěr]]y.
+
Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky [[nemovitost]]i. Držitel svěřenství byl značně omezen v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a ''[[ex officio]]'' i fideikomisní [[soud]].
 +
 
 +
Nejobvyklejší byla šlechtická svěřenství, ale rakouské právo, na rozdíl např. od bavorského, nevylučovalo ani svěřenství měšťanská (podnikatelská). Zvláštností fideikomisu je, že zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou [[dědická posloupnost|dědickou posloupnost]].
 +
 
 +
K úpadku tohoto právního zařízení ve střední Evropě došlo ve 2. polovině 19. století, protože fideikomisní omezení bránila používat majetek jako [[zástava|zástavu]] při ručení za bankovní [[úvěr]]y.
  
 
V angloamerickém právu odpovídá svěřenství '''trust''', institut [[common law]], jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění.
 
V angloamerickém právu odpovídá svěřenství '''trust''', institut [[common law]], jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění.

Verse z 26. 10. 2006, 11:01

Svěřenství (fideikomis, lat. fideicommissum, něm. Treuhand) je starobylý právní institut, platnému českému právu neznámý, na jehož základě je určitý majetek závětí vyčleněn k užívání a požívání stanoveným osobám, nejčastěji zůstavitelovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). Svěřenství bylo upraveno ustanovením § 618–646 Všeobecného zákoníku občanského; na území Československa byla tato část zrušena v r. 1924.

Fideikomis je středověký, feudální institut, jehož kořeny jsou v římském právu. Svěřenství se svou právní povahou blíží nadaci, na rozdíl od ní však neslouží veřejnému, ale soukromému prospěchu.

Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky nemovitosti. Držitel svěřenství byl značně omezen v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a ex officio i fideikomisní soud.

Nejobvyklejší byla šlechtická svěřenství, ale rakouské právo, na rozdíl např. od bavorského, nevylučovalo ani svěřenství měšťanská (podnikatelská). Zvláštností fideikomisu je, že zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou dědickou posloupnost.

K úpadku tohoto právního zařízení ve střední Evropě došlo ve 2. polovině 19. století, protože fideikomisní omezení bránila používat majetek jako zástavu při ručení za bankovní úvěry.

V angloamerickém právu odpovídá svěřenství trust, institut common law, jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění.

Šablona:Viztéž

Šablona:Externí