Universita

Verse z 6. 9. 2015, 11:11; GP (Diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verse | zobrazit současnou versi (rozdíl) | Novější verse → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Universita je veřejnoprávní korporace, společenství žáků a učitelů.

Zatímco dříve byl důraz na slovo universitas, tj. že tato vysoká škola má poskytovat veškeré dostupné poznání, nyní je definice university formální. Je to taková vysoká škola, která má akreditovaný doktorský studijní program.[1]

Veřejná a státní vysoká škola

Podle nesmyslného § 2 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) se vysoké školy zcela zbytečně dělí na veřejné, soukromé a státní, přičemž státní vysoké školy jsou vojenské nebo policejní, je jim upřen status veřejnoprávní korporace a jsou pouhým nesamostatným veřejným ústavem. Důvodová zpráva toto nesystémové řešení odůvodnila jejich „specifickým postavením“ [2]. Vládní návrh zákona ovšem se zvlášť pojmenovanou podkategorií nepočítal a řadil školy ozbrojených složek mezi veřejné, změnu navrhl sněmovní výbor pro vědu a vzdělání, zatímco jeho sociálně-demokratická oponentní menšina prosazovala přímé dělení bez mezistupňů „vysoká škola je veřejná, soukromá, vojenská nebo policejní.“[1]

Učitelé

Akademická obec v ČR je silně hierarchisována. Podle § 70 odst. 2 zákona o vysokých školách: „Akademickými pracovníky jsou profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři a vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci podílející se na pedagogické činnosti.“ Akademický pracovník tedy musí jednak učit a jednak dělat vědu.

Studium

Vyšší vzdělání má již od středověku 3 stupně (bakalář – mistr – doktor), které však historicky byly ve střední Evropě nahrazeny stupňem jediným (doktor). Wilhelm v. Humboldt (1767–1835) svůj systém zavedl na berlínské universitě, která se tak stala jeho vzorem. V souvislosti s růstem složitosti společnosti, kdy již nemůže stačit 12 let vzdělávání, Humboldtův systém přestal vyhovovat, a proto se EU v boloňském procesu vrací k systému středověkému. Cílem je, aby alespoň 50 % populace získalo alespoň bakalářské vzdělání. Cílem je rovněž středověká mobilita, kdy student mohl snadno postupně studovat na více školách. Proto je zaveden systém kreditů (European Credit Transfer and Accumulation System, ECTS), kdy je potřeba během semestru získat alespoň 30 kreditů, což odpovídá asi 750–900 hodinám studia, tj. 40 až 50 hodinám studia týdně, včetně přípravy (bez zkouškového období), nebo 25–30 pracovním hodinám (se zkouškovým obdobím). Studium by mělo být ukončeno závěrečnou prací (angl. thesis).[3]

  1. pregraduální studium (angl. undergraduate) k získání titulu Bc. po obhajobě bakalářské práce v rozsahu cca 40 normostran. Titul je získáván na artistických fakultách (angl. dodnes Faculty of Arts) nebo na těch, které se z ní vydělily.
  2. graduální studium (angl. graduate) k získání titulu Mgr. po obhajobě diplomové práce v rozsahu cca 100 normostran.
  3. postgraduální studium (angl. postgraduate) k získání titulu Ph. D. po obhajobě dissertační práce v rozsahu nejméně 200 normostran.

Problém ale je, jak sladit tituly z Humboldtova systému (doktor) se systémem boloňským, kde odpovídají magistrům. ČR místo toho, aby zavedla nižší (např. PhDr.) a vyšší (Ph. D.) doktorát, zavedla disfunkční 4. stupeň, který je vyšší než magistr, ale nižší než Ph. D. V praxi tak nemá význam. Přitom by rozdíl mohl spočívat například v tom, že magistr nemusí psát diplomovou práci, zatímco nižší doktor ano.

Problém je rovněž pregraduální studium, kde ČR zavedla vyšší odborné školy, které udělují titul DiS. místo toho, aby je povýšila na vysoké školy udělující titul bakaláře.

Právnické fakulty

Jsou tradiční součástí každé university. V ČR jsou 4 veřejnoprávní: v Praze, Brně, Olomouci a Plzni. Podle vzpomínky Petra Pitharta byli po roce 1969 z PF UK vyhozeni: Pavel Rychetský, Vladimír Mikule, Václav Pavlíček, Václav Mezřický, Zdeněk Jičínský, František Šamalík a Petr Pithart.[4]

Výuka v USA: „Students learn to reduce cases to four basic components: the facts of the controversy; the legal issue that the court decides; the holding, or legal resolution, that the court reaches; and the reasoning that the court uses to explain its decision.“[5]

Studentské půjčky

V souvislosti s uvažovaným zavedením školného se hovoří o studentských půjčkách. Největší poskytovatel studentských půjček v USA, Sallie Mae, byl do roku 2005 státní (government sponsored enterprise, GSE).

Vizte též

Poznámky pod čarou

  1. vládní návrh A. Pozměňovací návrhy obsažené v usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu č. 168 z 31. schůze ze dne 11. března 1998 (tisk 189/3); C. Oponentní zpráva menšiny výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu (tisk 329/4) 329/4 Oponentní zpráva menšiny výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu k vládnímu návrhu zákona o vysokých školách a o změně a doplnění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o vysokých školách)

Prameny a literatura

  • rozhodnutí NSS z 24. 10. 1922, sp. zn. 15040/22, Boh. admin. 1596/1922, ASPI 16297CZ, o rigorosním řízení a právní povaze university – dějiny českého vysokého školství
  • Stanislav Stuna a Jiří Švestka: Úvaha nad úpravou právní formy zdravotnických zařízení, jmenovitě univerzitních nemocnic. In Právní rozhledy 10/2008, pp. 367–370. Rozšířená zpravodajská zpráva pro LRV o návrhu věcného záměru zákona o universitních nemocnicích, jehož cílem je transformovat příspěvkové organisace na akciové společnosti. Článek tento záměr kritisuje, protože university mají mít toliko 34 % akcií, takže nemocnice by byly universitní jen podle jména. Nesmyslně navrhuje vytvořit universitní nemocnici jako právnickou osobu sui generis, ačkoliv se jedná o typický veřejný ústav.

Další odkazy