Věc: Porovnání verzí

Verse z 18. 6. 2010, 11:51

Věc je v právu mnohoznačný termín. Označuje:

1. předmět, který je objektem práv, latinsky res, nebo
2. záležitost, která se má vyřídit, latinsky causa.

Věc jako objekt práv

Věc je předmětem vlastnictví. V užším slova smyslu se jedná pouze o ovladatelný hmotný předmět, cf. § 134 NTZ (dříve § 89 odst. 13 TZ 1961). Ostatní objekty práv v tomto pojetí nemohou být ve vlastnictví, pouze v majetku, např. autorské dílo.

V českém právním řádu bylo obvyklé širší pojetí věci, tj. jakéhokoliv objektu práv. Podle § 285 ABGB všechno, co od osoby je rozdílné a slouží k potřebě lidí, sluje věc v právním smyslu. Toto pojetí bylo pod vlivem BGB opuštěno ve středním občanském zákoníku. Dnešní občanský zákoník tak má v § 118 kasuistické vymezení objektu práva: Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory.

Podle § 291 ABGB se věci dělí na:

1. hmotné a nehmotné
2. movité a nemovité
3. zuživatelné a nezuživatelné
4. cenitelné a necenitelné

Základní vlastnosti věcí:

1. hmotná podstata: nehmotné předměty (např. pozůstalost) jsou věcí jen v přeneseném slova smyslu a jen tehdy, odkazují-li (označují-li) na souhrn hmotných předmětů, tj. věci,
2. vyjádřitelnost v penězích, cf. princip pekuniární kondemnace a
3. samostatná existence: části věcí nejsou věcí, nejsou-li odděleny.

Prameny a literatura

• Karel Eliáš: Věc jako pojem soukromého práva. In Právní rozhledy 4/2007, pp. 119–126

Další odkazy

• Návrh SNR na vydání zákona o osobním vlastnictví k bytům (1966)