Veřejný ochránce práv: Porovnání verzí
d (protokolu) |
(IW) |
||
| Řádka 67: | Řádka 67: | ||
[[Kategorie:Správní právo]] | [[Kategorie:Správní právo]] | ||
| + | |||
| + | [[ar:ديوان المظالم]] | ||
| + | [[az:Ombudsman]] | ||
| + | [[bg:Омбудсман]] | ||
| + | [[ca:Defensor del poble]] | ||
| + | [[cs:Ombudsman]] | ||
| + | [[da:Ombudsmand]] | ||
| + | [[de:Ombudsmann]] | ||
| + | [[el:Συνήγορος του Πολίτη]] | ||
| + | [[en:Ombudsman]] | ||
| + | [[eo:Ombudsmano]] | ||
| + | [[es:Defensor del Pueblo]] | ||
| + | [[et:Õigusvahemees]] | ||
| + | [[fa:دادآور]] | ||
| + | [[fi:Oikeusasiamies]] | ||
| + | [[fr:Ombudsman]] | ||
| + | [[he:נציב קבילות הציבור]] | ||
| + | [[hr:Pučki pravobranitelj]] | ||
| + | [[hu:Ombudsman]] | ||
| + | [[id:Ombudsman]] | ||
| + | [[is:Umboðsmaður]] | ||
| + | [[it:Difensore civico]] | ||
| + | [[ja:オンブズマン]] | ||
| + | [[kk:Омбудсмен]] | ||
| + | [[ko:옴부즈만]] | ||
| + | [[la:Diamesolabeta]] | ||
| + | [[lb:Ombudsman]] | ||
| + | [[lt:Ombudsmenas]] | ||
| + | [[lv:Tiesībsargs]] | ||
| + | [[mk:Народен правобранител]] | ||
| + | [[ml:ഓംബുഡ്സ്മാൻ]] | ||
| + | [[mn:Омбудсмен]] | ||
| + | [[nl:Ombudsman]] | ||
| + | [[no:Ombudsmann]] | ||
| + | [[pl:Ombudsman]] | ||
| + | [[pt:Ombudsman]] | ||
| + | [[ru:Омбудсмен]] | ||
| + | [[sk:Verejný ochranca práv]] | ||
| + | [[sl:Varuh človekovih pravic]] | ||
| + | [[sr:Омбудсман]] | ||
| + | [[sv:Ombudsman]] | ||
| + | [[ta:குறைகேள் அதிகாரி]] | ||
| + | [[th:ผู้ตรวจการแผ่นดิน (ประเทศไทย)]] | ||
| + | [[tl:Tanod-bayan]] | ||
| + | [[tr:Ombudsman]] | ||
| + | [[uk:Омбудсмен]] | ||
| + | [[zh:申訴專員]] | ||
| + | [[zh-yue:申訴專員]] | ||
Aktuální verse z 16. 4. 2012, 13:05
Veřejný ochránce práv (ombudsman) je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy.
Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20. století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.
Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:
- je volen parlamentem
- je politicky nezávislý
- nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
- může provádět vlastní šetření
Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.
V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, má jej například Česká spořitelna).
Obsah
Ombudsman v České republice – Veřejný ochránce práv
Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí (viz níže), pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
Tento úřad se sídlem v Brně byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Vláda původně navrhovala sídlo v Praze, ale poslankyně Miroslava Němcová (ODS) navrhla změnu sídla do Brna, což bylo za podpory moravských poslanců Zdeňka Koudelky (ČSSD), Dalibora Matulky (KSČM), Ladislava Šustra (KDU-ČSL) a dalších Poslaneckou sněmovnou přijato.
Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhal napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.
Působnost
Působnost ochránce se vztahuje na:
- Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad
- ministerstva
- Radu pro rozhlasové a televizní vysílání
- kraje a obce při výkonu státní správy - nikoliv však v případě, že rozhodují jako samospráva
- jiné správní úřady s působností na celém území státu a úřady jim podléhající
- Policii České republiky (pokud nejedná jako orgán činný v trestním řízení)
- Armádu
- Hradní stráž
- Vězeňskou službu
- věznice a detenční zařízení
- veřejné zdravotní pojišťovny
Naopak se výslovně nevztahuje na:
- parlament
- prezidenta republiky a vládu
- Nejvyšší kontrolní úřad
- zpravodajské služby
- orgány činné v trestním řízení
- státní zastupitelství a soudu, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů
Pravomoci
Ochránce má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.
Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci.
Podnět
Ochránce jedná na základě
- podnětu fyzické nebo právnické osoby adresovaného jemu;
- podnětu adresovanému poslanci nebo senátorovi, který jej ochránci postoupil
- podnětu adresovaného některé z komor Parlamentu, která jej ochránci postoupila
- z vlastní iniciativy
Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem podnětu by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu. Podněty k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.
Veřejný ochránce práv a jeho zástupci
Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na 6 let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta republiky a Senátu. Odbornými zaměstnanci jsou asistenti veřejného ochránce práv.
- Otakar Motejl (2000–2010)
- Anna Šabatová (2001–2007)
- Jitka Seitlová (od 2007)
Tento článek je založen na materiálu získaném podle licence GFDL z české verse původní wikipedie.Jeho autorem je Had01.
