Vlastnictví: Porovnání verzí
(Základní text - nedokončen) |
(Základní text) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | Ačkoli je '''vlastnictví''' jedním z nejdůležitějších pojmů [[soukromé a veřejné právo|soukromého práva]], které je navíc intuitivně chápáno, jeho definice není ani jednoduchá, ani bezrozporná. Vlastnictvím se obecně chápe stav '''neomezeného právního panství''' [[osoby|osoby]] nad [[věc]]í. | + | Ačkoli je '''vlastnictví''' (lat. ''dominium'') jedním z nejdůležitějších pojmů [[soukromé a veřejné právo|soukromého práva]], které je navíc intuitivně chápáno, jeho definice není ani jednoduchá, ani bezrozporná. Vlastnictvím se obecně chápe stav '''neomezeného právního panství''' [[osoby|osoby]] nad [[věc]]í. |
| − | Toto právní panství se rozpadá na řadu dílčích vlastnických práv, jejichž výkonu se vlastník nikdy nemůže ''trvale'' vzdát, aniž by pozbyl vlastnictví | + | Toto právní panství se rozpadá na řadu dílčích vlastnických práv, jejichž výkonu se vlastník nikdy nemůže ''trvale'' vzdát, aniž by pozbyl vlastnictví; může se však vzdát všech těchto práv dočasně. Pak vlastníkovi zbývá pouze tzv. holé vlastnictví (''nuda proprietas''), které se však podle okolností dříve či později opět přeměňuje ve vlastnictví úplné (v této souvislosti se hovoří o ''flexibilitě'' vlastnictví). |
| − | #'''Právo věc držet (''ius possidendi'').''' Držení věci ([[držba|držbou]]) má však abstraktní obsah, která není totožná s tím, "mít věc u sebe" - což je navíc možné jen u některých movitých věcí. Podrobnější výklad viz [[držba]] a [[detence (věci)|detence]]. | + | |
| − | #'''Právo věc užívat (''ius utendi'').''' Vlastník může svůj majetek užívat, není nikomu povinen platit za to nájemné ani náhrady za opotřebení věci; smlouva, jíž by vlastník sám sobě pronajal věc, by byla absolutně neplatná. Vzdá-li se vlastník užívacího práva, činí tak zpravidla za úplatu [[nájemní smlouva|nájemní smlouvou]]. | + | #'''Právo věc držet (''ius possidendi'').''' Držení věci ([[držba|držbou]]) má však abstraktní obsah, která není totožná s tím, "mít věc u sebe" - což je navíc možné jen u některých movitých věcí. Zjednodušeně řečeno je obsahem držby nakládání s věcí jako s vlastní. Podrobnější výklad viz [[držba]] a [[detence (věci)|detence]]. |
| − | #'''Právo přisvojovat si plody a užitky plynoucí z věci (''ius fruendi'').''' | + | #'''Právo věc užívat (''ius utendi'').''' Vlastník může svůj majetek užívat, není nikomu povinen platit za to nájemné ani náhrady za opotřebení věci; [[smlouva]], jíž by vlastník sám sobě pronajal věc, by byla absolutně neplatná. Vzdá-li se vlastník užívacího práva, činí tak zpravidla za úplatu [[nájemní smlouva|nájemní smlouvou]], kterou lze uzavřít buď na dobu určitou, a to nejvýše cca. 100 let, nebo na dobu neurčitou, kdy musí být stanovena možnost [[výpověď|výpovědi]] smlouvy kteroukoli ze [[strana|stran]] bez udání důvodu. Nájemní smlouva, kterou by byla věc někomu dána do užívá trvale, není přípustná. |
| − | #'''Právo s věci nakládat (''ius disponendi'').''' | + | #'''Právo přisvojovat si plody a užitky plynoucí z věci (''ius fruendi'').''' Vlastník má právo na [[plod]]y a [[užitek|užitky]] věci, např. oblií vyrostlé na pozemku, jablka dozrálá na jabloni, mláďata domácích zvířat, [[úrok]]y přirostlé k vkladu v [[banka|bance]] apod. I tohoto práva se lze vzdát, pokud je tak stanoveno podmínkami nájemní smlouvy (tradiční rakouské právo, platné v našich zemích až do 50. let, podle toho rozlišovalo smlouvu nájemní - která nezahrnovala ''ius fruendi'' - od tzv. smlouvy pachtovní: cf. [[:de:Miete|Miete]]/[[:de:Pacht]]). |
| − | #'''Právo věc zničit (''ius abutendi'').''' | + | #'''Právo s věci nakládat (''ius disponendi'').''' Obsahem tohoto práva je možnost vlastnického právo pozbýt buď zcela (např. prodejem věci) nebo se vzdát po omezenou dobu jeho složek, např. nájmem nepoužívaného bytu nebo [[zastavení]]m [[cenný papír|cenného papíru]]. I tohoto práva se lze vzdát, např. zmocníme-li [[realitní kancelář]], aby byt podle svého uvážení pronajímala. |
| + | #'''Právo věc zničit (''ius abutendi'').''' Toto právo obecně náleží každému vlastníkovi, avšak ne vždy je lze vykonat. Není to možné např. u předmětů vysoké historické hodnoty, které podléhají památkové ochraně, a pojmově vyloučeno je u pozemků. | ||
| + | #'''Právo věc opustit (''ius dereliquendi'').''' Toto právo je v moderní společnosti značně relativisováno, neboť jen zřídka lze věc zanechat svému osudu bez toho, aby to pro bývalého vlastníka nemělo určité, zpravidla velmi nežádoucí, právní následky. Opustit bez následků lze např. domovní odpad nebo vrak automobilu (na vrakovišti), nikoli ale motorový olej vypuštěný z traktoru do jezera nebo radioaktivní odpad z elektrárny. | ||
Verse z 25. 9. 2005, 17:06
Ačkoli je vlastnictví (lat. dominium) jedním z nejdůležitějších pojmů soukromého práva, které je navíc intuitivně chápáno, jeho definice není ani jednoduchá, ani bezrozporná. Vlastnictvím se obecně chápe stav neomezeného právního panství osoby nad věcí.
Toto právní panství se rozpadá na řadu dílčích vlastnických práv, jejichž výkonu se vlastník nikdy nemůže trvale vzdát, aniž by pozbyl vlastnictví; může se však vzdát všech těchto práv dočasně. Pak vlastníkovi zbývá pouze tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas), které se však podle okolností dříve či později opět přeměňuje ve vlastnictví úplné (v této souvislosti se hovoří o flexibilitě vlastnictví).
- Právo věc držet (ius possidendi). Držení věci (držbou) má však abstraktní obsah, která není totožná s tím, "mít věc u sebe" - což je navíc možné jen u některých movitých věcí. Zjednodušeně řečeno je obsahem držby nakládání s věcí jako s vlastní. Podrobnější výklad viz držba a detence.
- Právo věc užívat (ius utendi). Vlastník může svůj majetek užívat, není nikomu povinen platit za to nájemné ani náhrady za opotřebení věci; smlouva, jíž by vlastník sám sobě pronajal věc, by byla absolutně neplatná. Vzdá-li se vlastník užívacího práva, činí tak zpravidla za úplatu nájemní smlouvou, kterou lze uzavřít buď na dobu určitou, a to nejvýše cca. 100 let, nebo na dobu neurčitou, kdy musí být stanovena možnost výpovědi smlouvy kteroukoli ze stran bez udání důvodu. Nájemní smlouva, kterou by byla věc někomu dána do užívá trvale, není přípustná.
- Právo přisvojovat si plody a užitky plynoucí z věci (ius fruendi). Vlastník má právo na plody a užitky věci, např. oblií vyrostlé na pozemku, jablka dozrálá na jabloni, mláďata domácích zvířat, úroky přirostlé k vkladu v bance apod. I tohoto práva se lze vzdát, pokud je tak stanoveno podmínkami nájemní smlouvy (tradiční rakouské právo, platné v našich zemích až do 50. let, podle toho rozlišovalo smlouvu nájemní - která nezahrnovala ius fruendi - od tzv. smlouvy pachtovní: cf. Miete/de:Pacht).
- Právo s věci nakládat (ius disponendi). Obsahem tohoto práva je možnost vlastnického právo pozbýt buď zcela (např. prodejem věci) nebo se vzdát po omezenou dobu jeho složek, např. nájmem nepoužívaného bytu nebo zastavením cenného papíru. I tohoto práva se lze vzdát, např. zmocníme-li realitní kancelář, aby byt podle svého uvážení pronajímala.
- Právo věc zničit (ius abutendi). Toto právo obecně náleží každému vlastníkovi, avšak ne vždy je lze vykonat. Není to možné např. u předmětů vysoké historické hodnoty, které podléhají památkové ochraně, a pojmově vyloučeno je u pozemků.
- Právo věc opustit (ius dereliquendi). Toto právo je v moderní společnosti značně relativisováno, neboť jen zřídka lze věc zanechat svému osudu bez toho, aby to pro bývalého vlastníka nemělo určité, zpravidla velmi nežádoucí, právní následky. Opustit bez následků lze např. domovní odpad nebo vrak automobilu (na vrakovišti), nikoli ale motorový olej vypuštěný z traktoru do jezera nebo radioaktivní odpad z elektrárny.
