Latae sententiae

Trest latae sententiae (lat. doslova "uložený trest"), též samočinný trest, je zvláštností kanonického trestního práva, která nemá ve světském právu obdoby. Trest latae sententiae nastupuje již spácháním kanonického trestného činu a není tudíž pachateli nikým ukládán. Rozsudek je pouze deklaratorním rozhodnutím, kterým se uložení trestu potvrzuje.

Dokud však trest není platně (pravomocně) prohlášen, působí pouze ve vnitřním oboru.

Takto se postupuje jen u nejtěžších zločinů, např. v případě fysického napadení papeže nebo u znesvěcení eucharistie, a až na jedinou výjimku lze lata sententia ukládat pouze censury. Jinak je trest, stejně jako v sekulárním právu, ukládám konstitutivním rozhodnutím, tj. ferenda sententia (lat. "trest, který bude uložen").

Užití v češtině

V češtině je u obou slovních spojení nutné užívat variantu s -ae, pokud je spojena se substantivem (např. "censura ferendae sententiae"), kdežto bez substantiva je třeba použít absolutní ablativ, tj. variantu s -a: "Byl potrestán lata sententia."