Manželství

Manželství je tradičně formalisovaný právní poměr mezi jedním dospělým mužem a jednou dospělou ženou, jehož cílem je vytvořit rodinu, přičemž povinná rozdílnost pohlaví je v novější době zpochybňována.

Zahrnuje biologické sexuální a právní majetkové vztahy. Manželstvím nevzniká příbuzenský vztah, neboť právo nedokáže nahradit pokrevenské vazby.

Zvláštní druhy manželství

Jak je uvedeno v definici, normou je monogamie. Zkoumáme-li různé malé kultury, kterých je početně mnoho, ačkoliv nezahrnují velké množství lidí, převažuje polygamie, především polygynie (jeden muž s více ženami; v islámu až se 4), ať už pravidelná nebo příležitostná (tolerovaná za určitých podmínek). Příkladem bylo klassické mormonství. Naproti tomu vzácná je polyandrie (jedna žena s více muži). Jako vysvětlení se uvádí, že v bohatých kulturách (zejména v teplých oblastech), kde muž pohodlně uživí více žen, muž prosadí instituci polygamie. Naproti tomu ve velice chudých oblastech, kde jeden muž na uživení rodiny nestačí, se objevuje polyandrie.

V některých zemích, zejména v moderní době, je možné i manželství osob stejného pohlaví (angl. same-sex marriage).

Vznik manželství

Ačkoliv manželství existuje ve všech kulturách na celém světě, jeho podstata se neliší, toliko formy uzavírání. Manželství vzniká na základě manželské smlouvy. Ta je obvykle doprovázena svatbou – speciálním obřadem přechodu ze stavu svobodných.

Římské právo

V římském právu měl sňatek patricijů formu confarreatio a sňatek plebejů formu coemptio. Velice častý však byl usus, což bylo manželství vzniklé neformálně a tato forma byla pravidlem i ve středověku.

Manželství nevzniká souloží, ale souhlasem: "non enim coitus matrimonium facit, sed maritalis affectio"[3] (D 24, 1, 32, 13 Ulpianus) a "Nuptias non concubitus, sed consensus facit."[4] (D 50, 17, 30 Ulpianus)

Katholictví

Povinné formální uzavírání manželské smlouvy (sňatek), tj. před veřejnoprávním orgánem (zde knězem) je z komparativního hlediska výjimečné; bylo zavedena až po Tridentu.

Manželství je nerozlučitelné, na rozdíl od islámu, kde je snadná rozluka ze strany muže. Katholická církev považuje nový sňatek po rozvodu za polygamii následnou. Jsou však velmi rozšířené faktické paralelní svazky (s milenkou), cf. konkubinát.

Manželství v českém právu

Manželská smlouva je jedna z mála smluv, která má povinně ústní formu. Kvůli totální právní ignoranci ministerstva spravedlnosti a lenosti či neschopnosti Legislativní rady vlády byl čl. VI bodem 23 novely notářského řádu č. č. 7/2009 Sb. zaveden nový § 35c notářského řádu, který ustanovil Centrální evidenci manželských smluv, ačkoliv se těmito "manželskými" smlouvami myslí svatební (předmanželské) smlouvy.

Manželství osob stejného pohlaví je v České republice označováno umělým a nevhodným termínem registrované partnerství a není právně rovnocenné manželství (nevzniká bezpodílové vlastnictví manželů, ani nárok na daňové výhody; není možná adopce dítěte partnera).

Prameny a literatura

• Jakub Kříž: Americké smluvní manželství. In Právní rozhledy 23/2008, pp. 858–862; název je nevhodným překladem termínu covenant marriage, tedy slavnostní manželství či manželství pod pečetí.[5]