Nález
Nález je označení pro nalezenou věc, jejíž vlastník není nálezci znám. Může jít o věc ztracenou nebo opuštěnou.
Platné právo (ustanovení § 135 občanského zákoníku) ukládá nálezci povinnost vydat ztracenou věc bez prodlení vlastníkovi, nebo není-li znám, odevzdat ji obci, na jejímž území věc nalezl. Pokud se vlastník do šesti měsíců nepřihlásí, stává se věc vlastnictvím této obce. Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů, které mu vznikly, a na nálezné ve výši deseti procent ceny věci.
U věci opuštěné občanský zákoník mlčí, v praxi se však toleruje, že si ji nálezce přivlastní – nepůsobí tím nikomu škodu (viz Okupace).
Podle Všeobecného zákoníku občanského, který obsahoval podstatně podrobnější úpravu nálezu, připadla ztracená věc, o kterou se vlastník do roka nepřihlásil, nálezci. Pokud šlo o věc ukrytou, např. zakopanou (tzv. poklad), připadla jedna třetina státu, druhá nálezci a třetí vlastníkovi pozemku, na kterém byl poklad nalezen.
Jiný význam
Kvůli snaze odlišit ústavní soud za každou cenu od obecných soudů, je rozsudek českého ústavního soudu označen jako „nález“, čímž vznikla v právu naprosto nežádoucí polysémie.
