Zobrazení zdroje stránky Právní jednání

'''Právní jednání''' (latinsky ''negotium'') je druh [[právní skutečnost|právní skutečnosti]], jejímž obsahem je právně relevantní [[projev vůle]].

České [[platné právo]] označuje právní jednání jako '''právní úkon''', což je přežitek snahy o sladění české a slovenské právní [[terminologie]]. ''"Účelem občanského zákoníku z r. 1950 nebyla jen sovětizace občanského práva, ale také jeho unifikace, odstranění teritoriální duality českého a slovenského práva na československém státním území. To vedlo tam, kde to třídnímu přístupu nebránilo, anebo kde mu to vyhovovalo, k příklonu k slovenských právním tradicím, ať již se to týkalo obsahu (zejména v oblasti dědického práva) nebo terminologie (např. pokud se jedná o pojem a pojetí právního úkonu)."'' (Důvodová zpráva k [[NOZ]].)<ref> http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/2011/OZ_verze_2005.pdf nebo http://www.spcr.cz/cz/aktualnitema/oz/duvodzprava.doc</ref> 

[[Občanský zákoník]] č. 40/1964 Sb. definuje právní úkon jako ''"[[projev vůle]] směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují"'' (§ 34). Tato definice se poprávu stala předmětem kritiky (např. [[Karel Eliáš]]), neboť výraz "zejména" implikuje existenci takových právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobují, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a "nedefinující" (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat.

Právní úkony se rozlišují na '''jednostranné''', které mohou být založeny [[autonomie|autonomním]] jednáním jedné osoby (např. [[výpověď]] smlouvy nebo [[závěť]]), a '''vícestranné''', které vznikají až souhlasným projevem vůle několika účastníků právního úkonu (typicky [[smlouva]]).

Aby byl právní úkon platný, tj. aby založil ty právní následky, které jsou mu přisuzovány, musí splňovat určité formální náležitosti:

* Především musí jít o skutečný '''projev vůle'''. Rozdělí-li herec představující při divadelním představení krále Leara všechen svůj majetek svým dcerám, zajisté nejde o platnou [[darovací smlouva|darovací smlouvu]] tohoto herce vůči herečkám představujícím Regan a Goneril.
* Dále je třeba, aby právní úkon byl učiněn '''svobodně'''. Právní úkon učiněný pod nátlakem je neplatný [[absolutní neplatnost|absolutně]]; od smlouvy, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, může navíc tísněná strana odstoupit. Co je ještě svobodně učiněný úkon a co je úkon nesvobodný a tedy absolutně neplatný, může být sporné. Rozhodovací praxe soudů se přiklonila k výkladu, že k dovození neplatnosti právního úkonu z důvodu absence svobodné vůle je třeba aktivity na straně kontrahenta, a to buď fysického donucení (''vis absoluta''), nebo bezprávné výhružky (''vis compulsiva''); pouhé tísnivé okolnosti jsou sice vadou svobody vůle, neplatnost právního úkonu však samy o sobě nezakládají.
* Projev vůle musí být '''vážný'''. Příslib učiněný žertem nebo v nadsázce žádné právní důsledky nemá, byť by měl jinak všechny znaky platného právního úkonu. Neplatné jsou i takové úkony, které jsou ve skutečnosti úkony jinými (tzv. zastřené, ''disimulované'' právní úkony); v případě disimulovaného právního úkonu však platí úkon zastřený.
* Nutná je rovněž '''určitost''' a '''srozumitelnost''' projevu vůle. Občanský zákoník 1964 přímo stanoví, že prosté chyby v psaní nebo počtech (např. nesprávný rok v datu nebo chyba v kontrahentově adrese) neplatnost právního úkonu nezakládají, je-li jeho smysl nepochybný (§ 37 (3)); podobně široký je výklad soudů v případě použití neprávnických, obecných termínů (bylo např. judikováno, že není neplatné smluvní ujednání, jímž byli nabyvatelé zavázáni poskytnout postupiteli v případě stáří a nemoci "veškeré zaopatření tak, jak si slušný způsob života žádá").
* Absolutně neplatný je i právní úkon, který předpokládá '''nemožné''' plnění, a to i v případě, že nemožnost vznikne nebo vyjde najevo dodatečně, dokonce i když ji vyvolá ten, kdo se k plnění zavázal. Rozbije-li se při převozu ze soukromé sbírky do musea drahocenná čínská vása, zaniká [[přepravní smlouva]] a dopravce je povinen vrátit v plné výši přepravné a nahradit majiteli způsobenou škodu. Neuspěje argument, že část přepravy byla podle smlouvy vykonána a dopravce by za ni měl dostat zaplaceno, neboť zničením přepravované [[věc]]i pozbyla přepravní smlouva platnosti.
* Neplatné jsou právní úkony '''zapovězené zákonem''' (jednání ''[[contra legem]]'') nebo takové, které zákonný zákaz '''obcházejí''' (jednání ''in fraudem legis''). Za platnosti poúnorových ObčZák se např. nešlo dohodnout s budoucím [[dědic]]em, že [[zůstavitel]]i bezplatně přenechá své auto a zůstavitel mu za to po smrti odkáže veškerý majetek, neboť by se jednalo o nedovolenou dědickou smlouvu, kterou vrací až NOZ.<ref> Byť i podle NOZ lze smlouvu pořídit jen o třech čtvrtinách dědictví; http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/dedicke-pravo/konkretni-zmeny/dedicka-smlouva.html</ref>
* Právní úkon nesmí být v rozporu s [[dobré mravy|dobrými mravy]]. Dohodnou-li se zloději, kteří společně vyloupili banku, na způsobu rozdělení kořisti, je taková smlouva absolutně neplatná a její plnění nelze vynutit u soudu. Podobně by mohla být neplatná smlouva se zprostředkovatelem, který majiteli domu slíbí za úplatu přinutit k vystěhování nájemce, kteří užívají byty s regulovaným nájemným.
* Podmínkou platnosti právního úkonu je, aby byl uzavřen v náležité '''formě''' (angl. ''statute of frauds''). Pro řadu úkonů je stanovena písemná forma, pro určitá zvlášť závažná jednání se pak vyžaduje [[notářský zápis]].
* V neposlední řadě je potřeba, aby právní úkon činil ten, kdo je k němu '''způsobilý'''. Nezpůsobilost této osoby (dále "kontrahent") může být dána několika okolnostmi:
** kontrahent je nezletilý a právní úkon není přiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku
** kontrahent byl (částečně nebo úplně) zbaven způsobilosti k právním úkonům ([[svéprávnost]]i)
** kontrahent sice svéprávnosti zbaven nebyl, ale právní úkon učinil v duševní poruše, z níž jeho nezpůsobilost vyplývá (je [[nepříčetnost|nepříčetný]])

Zvláštní a poměrně komplikovanou úpravu má v českém právu tzv. '''relativní neplatnost''' právního úkonu. Charakteristické pro ni je, že takové neplatnosti se může dovolat pouze určitá osoba, do jejíž právní sféry bylo úkonem zasaženo (tzv. dotčená osoba), a neučiní-li tak, zůstává právní úkon v platnosti. Příkladem je relativní neplatnost kupní smlouvy, kterou jeden z manželů prodal věc, která byla součástí [[společné jmění manželů|společného jmění manželů]], anebo právní úkony, jimiž dlužník ve snaze vyhnout se účinné exekuci obmyslně převádí majetek na svého otce.

Důležitým případem relativní neplatnosti je '''jednání v omylu''': uvede-li jedna strana smlouvy druhou v omyl nebo o jejím omylu prokazatelně ví a druhá strana v důsledku svého omylu uzavře smlouvu, může se následně dovolávat její neplatnosti.

== {{Interní odkazy}} ==
* [[:en:Principal–agent problem]] (anglicky)

== {{Reference}} ==
<references/>

== {{Externí odkazy}} ==
* Pavel Vrcha: ''[http://vrcha.webnode.cz/news/odporovatelnost-pravniho-ukonu-podle-obcanskeho-zakoniku-v-judikature-nejvyssiho-soudu-ceske-republiky-/ Odporovatelnost právního úkonu podle občanského zákoníku v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky]''

[[Kategorie:Základní pojmy]]
[[Kategorie:Občanské právo]]