Přirozené právo: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-{{Viztéž}} +== {{Interní odkazy}} ==)) |
(Typickým příkladem byla situace při hlasování o důvěře vládě.[http://hn.ihned.cz/c4-10140710-20263640-500000_d-branme-pravo-rackovat]) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Jusnaturalismem''' se nazývá směr právního myšlení, který zdůrazňuje přednost [[přirozené právo|přirozeného práva]] před [[positivní právo|právem positivním]]. | '''Jusnaturalismem''' se nazývá směr právního myšlení, který zdůrazňuje přednost [[přirozené právo|přirozeného práva]] před [[positivní právo|právem positivním]]. | ||
| − | Jusnaturalisté vytýkají [[juspositivismus|juspositivistům]] přílišný [[formalismus]] a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou [[právní norma|právní normu]]: často se vyskytují situace, kdy prostá [[subsumpce]] vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti. | + | Jusnaturalisté vytýkají [[juspositivismus|juspositivistům]] přílišný [[formalismus]] a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou [[právní norma|právní normu]]: často se vyskytují situace, kdy prostá [[subsumpce]] vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti. Typickým příkladem byla situace při hlasování o důvěře vládě.[http://hn.ihned.cz/c4-10140710-20263640-500000_d-branme-pravo-rackovat] |
Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na [[soudce]], kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu, co je a co není v dané situaci spravedlivé. | Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na [[soudce]], kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu, co je a co není v dané situaci spravedlivé. | ||
Verse z 2. 2. 2007, 10:43
Jusnaturalismem se nazývá směr právního myšlení, který zdůrazňuje přednost přirozeného práva před právem positivním.
Jusnaturalisté vytýkají juspositivistům přílišný formalismus a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou právní normu: často se vyskytují situace, kdy prostá subsumpce vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti. Typickým příkladem byla situace při hlasování o důvěře vládě.[1]
Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na soudce, kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu, co je a co není v dané situaci spravedlivé.
