Subsumpce

Subsumpcí (podřazením) se v právu nazývá proces, při němž se skutkové podstatě přiřazuje ta právní norma, jejíž hypothesa je jí naplněna.

Příklad:

Řidič firemní dodávky jel v obci rychlostí 75 km/h, na zledovatělé vozovce dostalo jeho vozidlo smyk a narazilo do protijedoucího auta, jehož řidič byl vážně zraněn.

Tento skutkový děj se rozpadá na několik skutkových podstat (překročení povolené rychlosti, nezvládnutí vozidla, poškození protijedoucího automobilu, zranění řidiče), které lze podřadit mj. pod následující právní normy:

• § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích: V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h.

• § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích: Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.

• § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích: Přestupku se dopustí ten, kdo porušením zvláštního zákona působí dopravní nehodu, kterou je povinen podle zvláštního zákona neprodleně ohlásit policistovi.

případně též

• § 224 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona: (1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

• § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

• § 427 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku: Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

• § 172 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce: Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

• § 179 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce: Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. (V tomto případě se ze systematického hlediska nejedná o zvláštní právní normu, pouze o upřesnění a konkretizaci normy předchozí).

• § 6 odst. 1 a 2 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla: Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody na zdraví nebo usmrcením, škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

V daném případě tedy řidič porušil právní povinnost, způsobil dopravní nehodu, dopustil se tím dopravního přestupku, popřípadě trestného činu, a odpovídá v plném rozsahu společně a nerozdílně se svým zaměstnavatelem za škodu, která tím byla jiným osobám způsobena. Vůči svému zaměstnavateli pak odpovídá za způsobenou škodu v omezeném rozsahu, do výše 4,5-násobku svého průměrného měsíčního výdělku. Samotnou škodu na zdraví a na vozidle však poškozenému nahradí pojišťovna na základě tzv. povinného ručení.