Přirozené právo: Porovnání verzí
(IW, '''Přirozené právo''' je doktrína, která tvrdí, že jsou zde od přirozenosti dané právní principy, které platné právo nesmí pominout, má-li zůstat právem, nikoliv pouhým legalisovaným b) |
(restrukt.) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Přirozené právo''' je [[doktrína]], která tvrdí, že jsou zde od přirozenosti dané [[právní princip]]y, které [[platné právo]] nesmí pominout, má-li zůstat právem, nikoliv pouhým legalisovaným bezprávím. Jejím opakem je [[positivní právo]]. | '''Přirozené právo''' je [[doktrína]], která tvrdí, že jsou zde od přirozenosti dané [[právní princip]]y, které [[platné právo]] nesmí pominout, má-li zůstat právem, nikoliv pouhým legalisovaným bezprávím. Jejím opakem je [[positivní právo]]. | ||
| − | Jusnaturalisté vytýkají [[juspositivismus|juspositivistům]] přílišný [[formalismus]] a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou [[právní norma|právní normu]]: často se vyskytují situace, kdy prostá [[subsumpce]] vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti. Typickým příkladem byla situace při hlasování o důvěře vládě.[http://hn.ihned.cz/c4-10140710-20263640-500000_d-branme-pravo-rackovat] | + | Jusnaturalisté vytýkají [[juspositivismus|juspositivistům]] přílišný [[formalismus]] a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou [[právní norma|právní normu]]: často se vyskytují situace, kdy prostá [[subsumpce]] vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti. Typickým příkladem byla situace při hlasování o důvěře vládě.[http://hn.ihned.cz/c4-10140710-20263640-500000_d-branme-pravo-rackovat] Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na [[soudce]], kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu, co je a co není v dané situaci spravedlivé. Odvolávání se na přirozené právo bývá časté v časech revolučních změn, kdy právní řad minulého režimu nevyhovuje potřebám režimu nově ustanoveného. |
| − | |||
| − | Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na [[soudce]], kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu, co je a co není v dané situaci spravedlivé. | ||
Kritiky bývá namítáno, že žádné přirozené právo neexistuje a jedná se pouze o metafysickou spekulaci. I kdyby však existovalo, nelze jej z hlediska lidských možností nikterak rozpoznat. Rozhodování podle přirozeného práva pak není ničím jiným než rozhodováním podle soudcových osobních či nadosobních sympatií k určitému výsledku sporu. | Kritiky bývá namítáno, že žádné přirozené právo neexistuje a jedná se pouze o metafysickou spekulaci. I kdyby však existovalo, nelze jej z hlediska lidských možností nikterak rozpoznat. Rozhodování podle přirozeného práva pak není ničím jiným než rozhodováním podle soudcových osobních či nadosobních sympatií k určitému výsledku sporu. | ||
| − | |||
| − | |||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
* [[positivní právo]] | * [[positivní právo]] | ||
| + | * [[právo]] | ||
[[Kategorie:Základní pojmy]] | [[Kategorie:Základní pojmy]] | ||
Verse z 19. 4. 2008, 11:57
Přirozené právo je doktrína, která tvrdí, že jsou zde od přirozenosti dané právní principy, které platné právo nesmí pominout, má-li zůstat právem, nikoliv pouhým legalisovaným bezprávím. Jejím opakem je positivní právo.
Jusnaturalisté vytýkají juspositivistům přílišný formalismus a upozorňují, že ne všechny reálné životní situace lze přiměřeně podřadit pod psanou právní normu: často se vyskytují situace, kdy prostá subsumpce vede k závěru, jenž je evidentně v nesouladu s požadavkem spravedlnosti. Typickým příkladem byla situace při hlasování o důvěře vládě.[1] Jusnaturalistický pohled na právo ovšem klade mnohem vyšší nároky na soudce, kteří musí být schopni posoudit právní otázku nejen z hlediska platného práva, ale i z pohledu, co je a co není v dané situaci spravedlivé. Odvolávání se na přirozené právo bývá časté v časech revolučních změn, kdy právní řad minulého režimu nevyhovuje potřebám režimu nově ustanoveného.
Kritiky bývá namítáno, že žádné přirozené právo neexistuje a jedná se pouze o metafysickou spekulaci. I kdyby však existovalo, nelze jej z hlediska lidských možností nikterak rozpoznat. Rozhodování podle přirozeného práva pak není ničím jiným než rozhodováním podle soudcových osobních či nadosobních sympatií k určitému výsledku sporu.
